Můžeme to dokázat. Když budeme chtít
Česká republika se k této smlouvě nepřipojila. Na rozdíl od 122 zemí, které ji podpořily na půdě OSN, 86 států, které ji i formálně podepsaly, a jedenapadesáti, ve kterých proběhla ratifikace. Náš postoj, sluší se poznamenat, že jde i o společný postoj NATO, je takový, že smlouva není kompatibilní s již platnou Smlouvou o nešíření jaderných zbraní.
Nechci zabíhat do jemného přediva mezinárodních smluv, složitostí jaderného odzbrojení a obrovských obtíží jeho kontroly. Nechci se ani tvářit jako naivka, která si myslí, že když se něco mezinárodní smlouvou zakáže, přestane to existovat. Ale stejně onoho 22. ledna 2021 stojí za připomenutí a za to, abychom se u tohoto tématu zastavili – virus nevirus. Nebo ještě spíše: Právě proto, že virus.
V roce 2009 pronesl tehdejší americký prezident Barack Obama na Hradčanském náměstí slova, která budou zcela jistě podstatná v celém mladém století a kdo ví, zda zbývajících osmdesát let bude na jejich naplnění stačit: „Ve dvacátém století jsme bojovali za svobodu, teď musíme bojovat dále, aby lidé mohli žít ve svobodě a bezpečí ve století jedenadvacátém.“ Šlo o úvodní část jeho výzvy za svět bez jaderných zbraní a byla mimochodem také středem iniciativy, která Baracku Obamovi vynesla Nobelovu cenu míru.
Asi bychom se v podstatě všichni shodli, že bez jaderných kufříků napojených na hlavice, rakety, bombardéry a další nosiče by byl náš svět bezpečnější. Ano, jistě – odstrašovací doktríny to vidí jinak. Nelze je brát na lehkou váhu a určitě lze věc vidět i tak, že jaderné zbraně spojenců chrání i naše bezpečí.
To jsou relevantní myšlenky, jenže bychom i při souhlasném pokyvování neměli zapomínat na to, že jde o „bezpečí“ ve světě postaveném na nebezpečí. Již jen samotná existence jaderných zbraní totiž dělá z tohoto světa pořádně nebezpečné místo. Jsou zneužitelné, jsou extrémně rizikovým prostředkem, který v případě pouhé chyby, pouhého nedorozumění, hackerského nebo teroristického útoku hrozí katastrofou. Ne nějakou smutnou, ale lokální katastrofou. Absolutní a nevratnou katastrofou. A historie mnoho okamžiků, kdy svět stál na pokraji takové katastrofy, opravdu zná. Namátkou: Kubánská krize 1962. Rok 1983 a chyba v sovětském počítačovém systému, kdy byl svět vteřiny od „odvetného“ úderu SSSR na útok USA, který ve skutečnosti vůbec neexistoval… Ostatně kdo zná jméno podplukovníka Stanislava Petrova, který tehdy nezmáčknul smrtící červené tlačítko a neodpálil sovětské rakety? Nemylme se – podobných případů, kdy šlo o všechno, bylo podstatně více.
To je ostatně zajímavé téma – již v roce 2009, kdy prezident Obama hovořil na Hradčanském náměstí o odzbrojení, se náš domácí tisk věnoval více všemu možnému okolo jeho návštěvy, ale mírová iniciativa velký ohlas neměla (na rozdíl od světa, kde to bylo a svým způsobem stále je velké téma). Když začátkem letošního roku hovořil papež František o zákazu jaderných zbraní, u nás to proběhlo také bez povšimnutí. Přitom připomenul dost významné 75. výročí rezoluce Valného shromáždění OSN vyzývající k zákazu jaderných zbraní. A ten letošní 22. leden? Několik zmínek ve veřejnoprávních médiích, ale jinak darmo mluvit. O prvních dnech Joe Bidena v úřadu amerického prezidenta jsme se také dozvěděli všechno možné, ale jeho připravenost prodloužit rusko-americkou smlouvu o snížení jaderných arzenálů k těm informacím zrovna moc nepatřila.
Chápu: jaderné odzbrojení je ovoce visící pevně na stromě, zatím příliš vysoko a mimo dosah rukou i žebříku. Všichni máme přirozenou tendenci zabývat se „praktičtějšími“ věcmi. Třešně češeme od dolních větví stromu.
A to přes fakt, že hlavice a rakety jsou také žroutem peněz a lidských zdrojů, které napjaty k dobrým cílům by vymýtily hlad a mnohé nemoci, pomohly by vzdělání po celém světě a třeba pomohly zvládnout nerovnoměrný populační vývoj kontinentů. Nemluvě o klimatické změně. Ostatně současná pandemie nám celkem názorně ukazuje, že těchto peněz a zdrojů by bylo skutečně potřeba jinde.
Mezinárodní společenství se dokázalo domluvit na zákazu chemických a biologických zbraní. U jaderných zbraní je něco takového daleko. Zatím. Jakkoliv si letošního 22. ledna a mezinárodní smlouvy vážím, je mi jasné, že to je jen malý krok vpřed.
Nebuďme ale jen pro optickou nedosažitelnost cíle ti, o kterých Barack Obama tehdy v roce 2009 řekl: „A pak jsou to také ti, kteří když slyší o světě bez jaderných zbraní, pochybují, zda je možné vytyčovat si cíl, jehož dosažení se zdá být nemožné.“ Protože pokud si nebudeme umět říct Obamovské „Yes, we can!“, těžko se pohneme pořádně ke světu, ve kterém se nebudeme muset bát, že shoříme v jaderném šílenství.
Alena Gajdůšková
I „dohodáři“ si zaslouží ochranu a pomoc
Kdo „odnesl“ jako první lockdowny a koronavirovou ekonomickou krizi? Samozřejmě ti, kdo neměli klasický zaměstnanecký poměr, ale dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Jejich ochrana byla v podstatě nulová.
Alena Gajdůšková
Teď by se nám reforma dlouhodobého ošetřovného hodila
Asi se to ve srovnání s plnými nemocnicemi a skokovým růstem počtu zemřelých zdá jako drobnost a nepříliš podstatný detail. Ale už více než rok leží ve sněmovně můj poslanecký návrh novely zákona o dlouhodobém ošetřovném.
Alena Gajdůšková
Kurzarbeit: Lze ho udělat buď dobře, nebo naprosto nanic
Nejnebezpečnějším způsobem, jak zničit dobrou myšlenku je, když se stejný název použije i pro nějaký nesmysl. Ten se pak prosadí. Za nedlouhou dobu se zjistí, že řešení nefunguje. „Vidíte, kurzarbeit je na nic,“ uslyšíme.
Alena Gajdůšková
Vymíráme a pravice přikládá pod kotel
Nejlepší důchodová reforma je, když se rodí hodně dětí. Asi také většina z nás cítí nějakou odpovědnost za budoucnost národa. A zároveň stát nemá, co mluvit rodinám do toho, kolik členů mají mít.
Alena Gajdůšková
Hledáme nemocniční lůžka? Jedna možnost tu je
Když se nyní strachujeme o dostatečnost kapacit českého zdravotního systému kvůli virové pandemii, bylo by dobré si připomenout, co jsme zameškali. Co jsme mohli pro rodiny a zdravotnictví udělat. A přiměřeně se poučit.
| Další články autora |
Přes sto let staré turbíny stále pracují. Česko ukrývá unikátní průmyslové dědictví
Voda, turbína a poctivé řemeslo. Zdánlivě jednoduchý princip dokáže fungovat neuvěřitelně dlouho....
Chytrá mapa ví, kde rostou! Dirigent Národního divadla našel hřiby jako z pohádky
Po dlouhém suchu se situace v českých lesích konečně mění. Aktuální mapa Českého...
Nový James Bond už je údajně vybraný. V tomto článku si přečtete jeho jméno
Jack Lowden, Callum Turner, Jacob Elordi, Paul Mescal, Harris Dickinson a Jack Barton. Jedno z...
Stoleté stroje z Koh-i-nooru zůstanou ve Vršovicích. Továrna dostane nový život
Vršovická továrna Koh-i-noor se po letech uzavřeného provozu promění v novou část města. Historické...
Proč má pražské metro stěrač? V tunelech neprší, přesto ho vlaky potřebují
V podzemí neprší, přesto mají vozy pražského metra na čelním skle stěrač. Není tam pro parádu....
Pavel míří na severozápad Čech. Navštíví průmyslovou zónu i horské nádraží
Prezident Petr Pavel s manželkou Evou navštíví ve středu a ve čtvrtek Ústecký a Karlovarský kraj....
Starostové z Bruntálska obhajují mandáty, vedení končí jen v Břidličné a Lomnici
Většina starostů měst a obcí na Bruntálsku bude v komunálních volbách 9. a 10. října usilovat o...
Zrádci jsou zpět. Třetí řada přivádí novinářku, youtubera i první spory
Na Křivoklát se vracejí lži, podezírání a noční „vraždy“. Třetí řada taktické reality show Zrádci...
Řidiči ztrácejí motivaci jet do centra Prahy, raději volí MHD
Do centra Prahy loni denně přijelo čtvrt milionu aut. Jejich počet ale každým rokem pomalu klesá....

Objevily jsme parádní herní kufříky, které naše děti zatím nepustily z ruky
Léto a prázdniny jsou v plném proudu, což pro nás maminky znamená jediné – vymyslet atraktivní program pro děti a přežít dlouhé cesty autem nebo...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1108x



















