Pokud, jenže, když: Tři slova, kterým musí dát hejtman Čunek obsah

Na sporu o zlínskou nemocnici není nic osobního. Nejde o spor s hejtmanem či snad dokonce o hejtmana, jak se to Jiří Čunek snaží postavit. Jde o spor koncepční. A je svým způsobem zajímavý nejen pro obyvatele Zlínského kraje.

Je lepší pracovat na zlepšení něčeho, co máme a můžeme rozvíjet, nebo je lepší snít megalomanský sen o naprosto novém řešení?

Lze to postavit i jinak.

Je lepší pracovat na projektu, který má finanční zajištění a víme, že na něj budou peníze, nebo se pouštět do rozjíždění projektu, který za pár let může být obrovským finančním balvanem na noze kraje, protože nyní nemáme ani nejmenší ponětí, jak ho financovat?

Je to totiž spor o to, zda dostavět a rekonstruovat stávající nemocnici nebo postavit naprosto novou. Hejtman a jeho figura nehrají roli. Roli hrají obyvatelé Zlínska a peníze. Jak za ty, které jsou k dispozici, pořídit maximum pro obyvatele.

Aby bylo jasno – pokud (důležité je to slovo POKUD) bychom měli jednoznačně přislíbené peníze na zbrusu novou nemocnici, pokud bychom měli alespoň rámcově ponětí, jak se bude projekt financovat, od kdy do kdy poběží, tak bych byla poslední, kdo by se proti stavbě zcela nové nemocnice stavěl. Jistě – trvala bych na vyřešení dalších problémových věcí, například otázky dopravy v Malenovicích, která je problematická již nyní a s nemocnicí by se jistě nezlepšila. Chtěla bych jasnou a koncepční představu, co bude s areálem stávající nemocnice, jak bude využit.

Jenže (zase to důležité slovíčko – JENŽE) peníze jsou kdesi v oblacích (ani to ne – na oblaky člověk alespoň dohlédne) potřebných minimálně osm miliard je pouhý sen, sci-fi, fantasy…. O způsobu řešení zjevných dopravních problémů ani nemluvím. Nikdo nemá nic, co by vzdáleně připomínalo plán, jak by byl pro veřejné blaho využit stávající areál.

Podle kvalifikovaných odhadů by dostavba stávající nemocnice o novou internu a urgentní příjem plus postupná rekonstrukce areálu stála asi tři miliardy. Na projekt (jeho první fázi) existovalo stavební povolení. Tedy než ho hejtman nechal z vlastního rozhodnutí a bez souhlasu zastupitelstva propadnout. Bylo zajištěné základní financování.

Místo toho kraj pod vedením Jiřího Čunka investoval stovky milionů korun do nákupu pozemků, PR služeb a dalších vylomenin pro svůj vzdušný zámek, pro svůj pomník příštím generacím – novou nemocnici na nešikovném místě.

Zastupitelstvu předložil svoji vizi mimo program jednání a tedy s vyloučením odpovídající účasti veřejnosti na jednání a rozhodování. Pak se diví, že ministerstvo vnitra usnesení zastupitelstva zrušilo? Poruším pravidla a jsem překvapen, že to vadí? A ještě se to snažím maskovat poukazováním na nějaké stranické animozity? To mi připadá skutečně nefér. Jak porušení pravidel pro jednání, tak i následné výmluvy.

Ale tohle všechno jsem ochotná hodit za hlavu. Při splnění jedné klíčové, nejpodstatnější, životně důležité podmínky. Když (a to je třetí důležité slovo, KDYŽ) dostanu na stůl jasný plán financování projektu od dne A do dne Ž. Pak jsem připravena mluvit o dopravních problémech, o tom, jak projekt uskutečnit – například se vypořádat s takovou drobností, že prostor nové plánované nemocnice je tak zvaný „vsakovací“ a má svoji roli v protipovodňové ochraně i dostatku spodních vod. Prostě pardon, ale připomínám rok 1997. Já mám svoje léta a tenhle zážitek hned tak z hlavy nepustím.

Proč pořád opakuji peníze, peníze, peníze?

Protože mám svoje zkušenosti. Jeden ze způsobů, jak privatizovat, je rozjet něco, co kraj nebude schopen financovat. Vložíte do projektu miliardy a pak se zjistí, že ty zbylé nejsou. Náhle se objeví jako zázrakem soukromý investor, který nabídne dokončení.

Nemám nic proti soukromým penězům – ani ve zdravotnictví. Naopak, pokládám je za to, co žene věci kupředu. Jenže základní síť veřejných služeb podle mého musí zůstat veřejná. A krajské nemocnice jsou základní síť.

Odmítám, aby se kraj pustil do vynakládání miliard, aby pak musel celý projekt přenechat soukromníkům a aby ztratil možnost ovlivňovat kvalitu péče pro občany. Jsem přesvědčena, že tohle voliči nechtějí. Tedy moji voliči určitě ne.

P.S. Takže to shrnu. Je na hejtmanovi Čunkovi, aby dal obsah slovům „pokud, jenže a když“. Podaří se mu to? Dobrá, jsem pro a bavme se o zcela nové nemocnici. Nepodaří se mu to? Já si s ním odmítám sednout na tobogán finanční nezodpovědnosti.