Je to pro děti. To je celé

Náš návrh, aby všechny děti v mateřských školách a na prvním stupni škol základních měly obědy zdarma (z veřejných peněz, vím - zdarma nic), vyvolává vášně. To je dobře. Jsem za tu debatu ráda. Ukazuje se, kdo chce myslet na děti.

Když jsem obhajovala návrh sociální demokracie ve Dvaceti minutách Radiožurnálu, paní redaktorka točila dokola pořád stejnou otázku.  A proč obědy všem, když to všichni nepotřebují?

Říkám, že prostě proto, že nám jde o děti bez ohledu na situaci jejich rodičů.  Je to jedna z forem podpor rodin s dětmi. My chceme, aby rodiny děti měly a nemusely počítat, zda je uživí. Aby ženy měly tolik dětí, kolik jich chtějí.  To je důležité pro jejich spokojenost, ale i pro to, abychom prostě nevymírali se všemi souvislostmi k potřebě pracovních sil, důchodovému systému, atd.

Také je třeba zdůraznit, že jsou to zvláště středně příjmové skupiny žen, které hodně zvažují, co přivedení dítěte na svět bude znamenat i pro jejich životní situaci. Ty velmi citlivě reagují na to, zda společnost děti podporuje nebo ne. Když pravicové vlády zrušily plošné přídavky na děti a zavedly (se stejnými argumenty jako dnes používají proti bezplatným obědům) adresný systém, rapidně a velmi rychle se snížila porodnost a naopak se rozrostly úřady, které zpracovávaly adresné příspěvky.

K tomu je třeba vysvětlit současný stav v oblasti školního stravování. Již dneska rodiče platí přibližně jen třetinu nákladů na stravování ve škole. To je opravdu paradoxní situace. Když některá rodina nemá na obědy pro svoje děti (na tu třetinu doplatku), a těch rodin je ve skutečnosti hodně, tak na tuto dotaci (tedy asi 66 procent skutečné ceny) nedosáhne. Ale movitější rodiny ji čerpají. To nemá logiku.

Další je otázka administrativních nákladů. Pokud by nárok na obědy zdarma byl dán stejnou podmínkou jako například dětské přídavky, pak na tuto výhodu dosáhne skupina skutečně nejchudších rodin, ale už ne ty rodiny, které jsou na hraně nebo těsně nad hranicí „příjmové chudoby“. To je PROBLÉM.  My víme, že sociálně největší potíž je právě v oné mohutné zóně rodin, které ještě nedosáhnou na dávky, ale zároveň počítají skutečně každou korunu. Těch opravdu bohatých mladých rodin s dětmi je velmi málo.

Takže aby obědy zdarma měly onen sociální a socializační smysl, o který zde jde, museli bychom vytvořit novou a o dost vyšší příjmovou hranici pro jejich čerpání. To by musel někdo zúřadovat. Tedy máme zde nové náklady, velkou pracnost a náročnost pro celý školský systém, který má určitě jiné úkoly.

A co rodiče?  Pokud uděláme obědy pro děti součástí školy, bude to jednodušší i pro ně. Jinak bychom po stovkách tisíc rodin chtěli, aby také ony vynaložily administrativní náklady spojené s ponižující žádostí (i kdyby šlo jenom o čas), doložením potřebných údajů a tak dále, a tak dále.

Ale bavme se o dětech. Co obědy zdarma ve školách jako součást docházky do školy budou znamenat pro ně? Víme to díky studiím a pilotním projektům Obědy do škol, které jsme již zavedli.  Malé děti (a tak zní náš návrh), když mají zajištěn oběd, se do školy daleko více těší a rodiče je tam posílají. To znamená lepší docházku a tedy lepší prospěch, lepší zdraví, lepší atmosféru ve třídách.

Za mne není co řešit.