Jasné prezidentské vize by se táta nedočkal

Můj otec byl silně věřící člověk. Po srpnu 68 neměl na růžích ustláno, neměl ani jeden důvod být zastáncem minulého režimu. Přesto čekával pokaždé na novoroční projev prezidenta. I za Husákových dob ze slov hlavy státu odvozoval možný další vývoj země a politické situace. Novoroční projev Václava Havla pak byl pro něj časem posvátným a úvahy z jeho projevů důvodem k zamyšlením i vášnivým diskusím.

Prezidenta Klause se tatínek nedožil. Je možné, že jako starému člověku by mu vyhovovalo, že by ho prezident skutečně neunavil délkou svého projevu. Letos by možná ještě ocenil, že prezident vidí současnou situaci skutečně pozitivně. Jen by si táta nesměl vzpomenout, že v roce 2005, tedy za vlády v jiných stranických tričkách, stejný hospodářský růst prezident označil za „ sice solidní, ale nedostatečný“ Nárůst cen, který byl jen malou částí toho, co se stalo v roce právě uplynulém a čeká nás letos, tentokrát komentoval slovy: „růst cen se zrychlil a bylo by nedobré, aby to pokračovalo.“ Už vůbec by asi tatínek nepochopil, proč v minulých letech prezident kritizoval množství přijímaných zákonů a jejich kvalitu, ale letos se ani slůvkem nezmínil o tom, že jeho soukmenovci dokázali šmahem v jednom balíku znovelizovat 47 zákonů, a to dokonce tak, že v senátu, kde mají většinu, ani nepovažovali za nutné se tím zabývat. Jako sociálního demokrata by tátu určitě potěšilo, že Václav Klaus uplynulých pět let, z nichž většinu vládla sociální demokracie, označil „za nejlepší období naší země“ a „úspěšná léta“.

Tatínek nám často vyprávěl o Masarykovi a Čapkovy Hovory s TGM byly jedna z prvních knih, které mi našel v knihovně, když usoudil, že bych měla o politice něco vědět. Od té doby je pro mě státník pouze ten politik, který dokáže formulovat vize. Člověk, který vidí daleko do budoucnosti a pro jeho politická rozhodnutí je podstatnější odpovědnost vůči budoucnosti země než jen ohled na aktuální veřejné mínění a jeho znovuzvolení. To ale v Čechách moc popularity nenese, jak by mohl vyprávět nejen Václav Havel, ale i Vladimír Špidla. Od bývalého prognostika Klause by však člověk takovou schopnost očekával automaticky. Při nejlepší vůli však nic takového v jeho projevech není k nalezení. Naopak prezidentovy ekonomické i klimatologické úvahy v různých variantách hovoří o „magii diskontování, tedy hodnocení užitku, který plyne z nějakého dnešního chování vůči zítřku.“ z něhož pro něj „logicky plyne, že budoucnost je vždy a za všech okolností menší než přítomnost“ a z „pohledu zisku se vše, co se vzdaluje od současnosti, blíží nule“. Přeloženo do češtiny: „Budoucnost je nezajímavá, málo nese“.

S liberály lze souhlasit v tom, že by se politika měla míchat do života lidí co nejméně. Na co ale jednotlivec nestačí, a proto si politiky „najímá“, je právě ono utváření budoucnosti a vytváření podmínek pro důstojný život lidí dnes i v budoucnosti. I když má český prezident jen velmi omezené pravomoci v tom, tyto věci ovlivnit, naši velcí státníci právě ony vize a morální apely pro budoucnost formulovali. Od Václava Klause by se táta nic takového dočkat nemohl.