Hřiště volebního boje

V posledních dnech našeho volebního boje sleduji situaci v Německu, kde mají právě po volbách, a to po volbách, které vytvořily nečekanou parlamentní konstelaci. Tím, že je pokračování předvolební koalice nemožné, protože liberálové spadli pod 5 %, je nutné, aby všichni ostatní spolu hovořili o možných východiscích.

Na rozdíl od naší země v Německu jen málokdo individuálně, a ještě méně jako strana, vylučoval spolupráci s těmi druhými již před volbami. Jistě, je to něco jako šachová hra o prosazování cílů programu té které strany, ovšem šachová hra má svá pravidla. U nás mi to připadá, jako kdyby naši „šachisté“ co chvíli vztekle smetli figurky ze šachovnice. V Německu jsou jednotlivé strany politickými protivníky, ale nikoli nepřáteli. Mají sice na různé problémy, různé recepty, ale problémy považují za společné.

Náš volební boj jako by se žádnými problémy nezabýval. Buď se jedná o útoky, nebo o deklaraci čím se kdo cítí nebo koho volí, v lepším případě o popisy nesplnitelných ideálních představ. A čím krásnější ten obrázek je, tím více se prezentuje. Většinou však bez toho, co by to znamenalo v realitě, bez vize a bez toho, s kým by to ta která strana, chtěla realizovat, pokud nebude moci sama.

Stále znovu se mi honí hlavou představa, jak hezké by to bylo, kdybychom se ve volebním boji bavili o tom, co země skutečně potřebuje - od dlouhodobých strategií, podporujících nová pracovní místa, stabilizaci veřejných služeb až po pozici ČR v EU a ve světě. Potřebujeme určitě, spíše než jednoho milionáře, střední stav, který je základem pozitivní hospodářské bilance i civilizační úrovně národa. Kdo však o těchto lidech, nositelích naší hospodářské dynamiky, ve volebním boji hovoří? Příslušníci střední třídy se sami spíš obracejí za obrazem úspěšného podnikatele, než by logicky spojili svou budoucnost s tím zásadním, o čem volby jsou – zda a jaké budou dál veřejné služby jako zdravotnictví, školství, veřejná správa, justice a další, a jak se k nim ta která politická strana staví. Pokud by se tak stalo, každý příslušník střední třídy by volil sociální demokracii oběma rukama. Je totiž jedinou stranou, která se o veřejné služby skutečně stará, která na nich staví rovné šance a rozvoj společnosti. Jedna ruka by tedy tak volila svou výplatu, ta druhá rovné šance a přístup ke vzdělání, zdravotní péči, bezpečí.

Je smutné, že lidé jsou ochotni odvinout svou budoucnost od volebních prezentací reklamních agentur více, než od vlastních zkušeností s konkrétními politickými stranami a jejich reálnými kroky a dopady do svých životů. Dokonce se diskutuje i o tom, jak nás ty agentury ještě „překvapí“ nějakým trikem na závěr a co to udělá s výsledkem voleb. Mne už nic nepřekvapí. Jen si dělám starosti, že ve volebním boji hrajeme na hřišti, kde s námi ti, kteří solidní prací přispívají k hospodářskému rozvoji, vůbec nejsou.