Poslední dny. A Ježíš

Viděla jsem v obchodě za výlohou knihu s názvem Poslední dny. A začala jsem si pro sebe vyprávět vlastní příběhy... Aniž bych věděla, o čem ta kniha vlastně je. To se mně stává.

Ve společnosti je - v souvislosti s tématem "posledních dnů" - určité napětí.

Třeba před pár dny: na jistém serveru se objevila zpráva, že kdesi v Číně byla nad mořem viděna fata morgána. Je fakt, že dost neobyčejná: zrcadlilo se tam město. Domy. Nikde v okolí takové nejsou, takže princip jevu "fata morgána" - zrcadlení - probíhal neznámo odkud.

A v diskusi se hned objevilo: "Prolínání světů už začalo." Už začalo? Jaké prolínání světů? Nikdo nic takového nesliboval; tedy pokud vím.

Do e-mailové schránky mně chodí denně (denně!) několik zpráv o konci světa. A na Facebooku příslušná sekce přímo kvete.

Proč? Cítíme to? Máme tu zprávu v genech? Zprávu, že v určitý čas to skončí?

Kupodivu za "minulého režimu" byla tato zpráva jakoby skrytá; kdo se ale o věc zajímal, nebo kdo musel povinně absolvovat přednášky z marxisticko-leninské filozofie (jako já), dozvěděl se přímo z úst marxistů: co má počátek, má i konec. Tak to bude i s touto Zemí.

Ha!

To byla rána z nečekané strany.

Je zde ještě jistá útěcha: konec světa byl očekáván už ve středověku. Jenomže - je to útěcha? Není teď naopak pravděpodobnost konce vyšší?

Vzpomínám (ráda) na svého dědečka; bezelstný člověk. Zemřel v roce 1972. Mluvil tajuplně o Sibyle, a já - malý prcek - jsem měla oči navrch hlavy.

Tak Sibyla prý říkala, že konec přijde tenkrát, až nebude možné rozeznat hocha od dívky, muže od ženy...

"A to už nastalo!", tvrdil dědeček, a myslel tím kluky - "máničky" - ze sedmdesátých let... Chudák dědeček. Ve své bezelstnosti a dobrotě si nedokázal představit, že někdy v budoucnu bude evropská pódia brázdit HIV-pozitivní vousatá zpěvačka.

A takhle je to nejspíš pořád: budoucnost vždy překvapí. Vědomí generací příštích bude opět dál, než naše, a co lidé za padesát let budou realizovat, my si těžko byť jen představujeme.

Vědomí lidstva jako celku bude každopádně dál. Dál od svého Jádra, od Otce, od Boha. Bude více a více vzdálené od sebe sama. Protože pokračuje v adamovské stopě.

Myslíte, že ve vývoji vědomí se uplatní evoluce? Uvidíme. Osobně si myslím, že "adamovské", egoické vědomí musí nejdříve vydat svoje plody; všechny. Dosednout na dno. To dosedání právě začíná.

A teprve potom... Potom to nastane. Něco. Změna. Změna, která se nebude ptát na vůli nikoho z nás. Jako se neptala ani při stvoření.

Protože vědomí žije. Vědomí musí žít; nemůže nebýt. Vědomí je JÁ JSEM.

Nic nenasvědčuje tomu, že půjde o postupný, tedy evoluční proces. Žádné skutečné změny k lepšímu se od vyhnání z ráje nedějí. A i když tu a tam se objevují jednotlivci s vědomím novým - kristovským,  celek se dál šine do Nikam. Vždyť se nedá říci ani to, že všichni křesťané, tedy následovníci Krista, disponují Jeho kvalitativně naprosto novým typem vědomí.

Proto evoluci v oblasti vědomí nevěřím. A znovu a znovu se mně vynořuje v mysli, jak tuto změnu vyjádřil Ježíš:

"Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni."     Luk 17, 24

Což pro postupné a evoluční změny nemluví.