Romská kultura

Hned v úvodu svého vyjádření chci říct, že v žádném případě nejsem vysazený na romskou menšinu, a že si velmi vážím každého slušného a pracujícího člověka. Současně dokážu pochopit, že ne každý člověk v naší republice má stejné podmínky a úctu od ostatních lidí, tedy že chápu, že něco jako latentní rasismus ve společnosti u nás existuje.

Právě jsem se procházel po dopolední Ostravě a viděl jsem něco, co zřejmě každého z nás „pracující většiny“ vždy namíchne. Jdu směrem do centra a v průběhu cca 500m cesty jsem narazil na mnoho poflakujících se spoluobčanů romské národnosti. Ne, že bych nepotkal i bílé spoluobčany, ale zcela upřímně jich byl nepoměrně nižší počet. Teď ovšem své vyprávění tímto směrem utnu a přistoupím k myšlence, která se mi v tu chvíli vyrojila v hlavě. Vzpomínám si, když jsem byl v Amsterodamu a viděl jsem komunity různých národů, kterak žijí a dokážou se prosadit v ryze dominantní společnosti. Je to zvláštní, ale ani ze strany majority, ale ani ze strany minority nebyl v těchto případech vyžadován model, kdy jedna společnost pohltí druhou. To, co si představuje bílá většina, je dle mého názoru utopická vize z oblasti sci-fi a nefunguje především vůbec nikde. Kultura se nedá zcela nikdy vymýtit ekonomickým modelem, stále tu zůstávají zvyky, hudba, jazyk, to se nedá pominout. A v tom je zřejmě celý problém vzájemného vztahu soužití Čechů, Moravanů, Slezanů či Slováků s Romy. Většina chce, aby se s Romů stali oni, aby byly zcela respektovány zvyky, pravidla a postupu, která jsme si my sami budovali po staletí. To samozřejmě nelze, neboť Rom asi jen stěží pochopí a už vůbec nedokáže akceptovat to, že existuje nějaký 17. listopad a je to pro nás den vysvobození a konce poroby. Pro Roma je to den děsu a hrůzy, kdy se z privilegované „kasty“ rázem ocitl na okraji společnosti, kdy se z ničeho nic dostal do situací, který zcela vůbec nerozuměl. Máme spousty černých Romů, ale máme jich ještě mnohem více bílých. Myslím si, že dané spolu souvisí, sociální systém, který umožňuje i „na okraji společnosti“ poměrně solidní žití je vodou na mlýn těm lidem, kteří stávajícímu zřízení příliš nerozumí. Těmito lidmi Romové bez pochyby jsou. Co je ale současně kamenem úrazu, co zapříčiňuje to, že Romové nedokážou vytvořit funkční komunity, jako jsou např. Turci v Německu anebo Španělé v Lucembursku, je to, že Romové v podstatě žádnou kulturu nemají. Teď je nechci urazit. Mají samozřejmě velmi bohatý a nádherný folklór, zcela jedinečný a záviděníhodný v rámci celé Evropy. To ale ještě není kultura sama o sobě, to je pouhý projev kultury. Romům chybí vzorce chování, postupy pro různé situace, osobnosti, které by národ vedly. Zná někdo z Vás nějakého schopného Roma (a že jich u nás je opravdu hodně), který by visel na poličkách mladých kluků a holek jako vzor, kterého by chtěli všichni dosáhnout? Někdo, jako je pro Čechy Jarda Jágr? V tom je celý kámen úrazu a vlastně i obrovská škoda. Slušní Romové se před těmi „neslušnými“ raději skrývají a ve své podstatě se ztotožňují s kulturou Čechů. Přejímají vzorce chování od většiny a ve své podstatě přestávají být Romy. Jak z toho ven? Nemyslím si, že řešením by byl tento model, kdy by jedna „kultura“ pohltila druhou. Byla by to naprosto tristní škoda, neboť si myslím, že Romové mají co světu dát a určitě i nám, Čechům. Jejich rodinné vazby, láska k dětem a rodičům, to je to, co Čechům chybí. Proč by se tyto vzorce chování nemohly stát zárodkem jejich kultury. Věřím, že tím by si získali sympatie absolutně všech. Řešení spatřuji ve vzájemné toleranci a ve vytvoření hodnotového průsečíku, který bude výhodný pro obě kultury. Tímto průsečíkem by se mělo stát právo, pevně stanovená pravidla „obvyklého chování“, které je akceptovatelné pro všechny. To, že se nekrade, ale ani nevyhýbá práci. A věřte mi, s tímto průsečíkem nemá problém jen Romská menšina, ale i velká část bílé většiny. Bude to určitě trvat dlouho, ale já osobně věřím, že logika zvítězí. Logika, kdy je lepší žít mezi sebou v míru a ve vzájemné spokojenosti a úctě.

Autor je provozovatelem portálu o vzdělávání a trhu práce www.vzdelavacisluzby.cz