Krok jedna: Audit mezd žen a mužů, krok dva: Emigrace

To už si snad nová paní ministryně z nás dělá srandu. To opravdu nemá resort práce nic jiného na práci než zjišťovat, zda ženy berou stejné peníze jako muži?

Trochu jsem se obával jmenování paní ministryně, ne z důvodů kdovíjak hlubokomyslných, ale prostě proto, že jsem měl tu čest s ní chvíli pracovat a pochopit její hodnoty. Nyní mi ale opravdu vyrazila dech. Již úvodem svého článku chci upozornit všechny ženy, že můj článek není v žádném případě postavený na čemkoliv, co by jen z dáli naznačovalo jakousi averzi vůči nim. Ba právě naopak. Žen si nesmírně vážím a jejich práce samozřejmě o to více. Naprosto chápu jejich výtky k současnému stavu, ale právě proto jsem se rozhodl napsat tento článek. Problém je uschován právě v tom, co je ukryto pod povrchem a nelze to přímo vidět. V žádném případě to ale nevyřeší direktiva shůry. Pojďme si říct fakta. Ženy berou v průměru nižší mzdu (anebo plat) než muži. To je prostě fakt. Ženy berou nižší mzdu než muži za stejnou práci. To fakt není. Ženy berou nižší plat než muži za stejnou práci. To fakt je. Ano, zdánlivá malichernost, ale hraje roli. Rozdíl mezi mzdou a platem je v tom, že mzdu pobírají zaměstnanci ve veřejné (státní sféře), plat pak v soukromé. Ženy jsou prostě hůře ohodnoceny v soukromé sféře. Ve státní fungují tabulky, tam prostě rozdíl ve svém principu ani existovat nemůže. V soukromé sféře je to ale jinak. A je to skutečně tak špatně? Je zlé, že český lékař bere nižší mzdu než německý? No asi je, ale přesto to všichni bereme jako fakt. Ve své podstatě jde totiž o jednu jedinou drobnost, která ve výši platu rozhoduje. Je to ochota za něj pracovat. Ve zkratce řečeno, ženy jsou prostě ochotnější pracovat za nižší mzdu než muži. Máme jim v tom zabránit? Máme jim direktivně říct, za kolik mají odvést činnost, kterou umí? Ekonomické pravidlo číslo jedna neúprosně říká, že se tato žena stane pro stávající nabízitele práce neatraktivní a tudíž ji práci nedají. To povede logicky k vyšší nezaměstnanosti žen. Nespojujme nespojitelné, v žádném případě se daná věc netýká kvality odvedené práce. Muži prostě mají vyšší tendenci o svůj plat licitovat. To je ovšem na stranu druhou činí méně atraktivními mezi zaměstnavateli. A že jim přes to všechno nabídnou práci častěji než ženám? Věc se má trochu jinak. Problém je ve firmách samotných, ty nepochopily výhodu zaměstnávat ženy. To jednoznačně svědčí o jejich neprofesionalitě a nekonkurenceschopnosti obstát na globálním trhu. Že mají firmy strach, že žena je více ohrožena vnějšími vlivy a tudíž je rizikovější faktor? Část pravdy na tom asi bude, je jasné, že ženy se častěji starají o rodinu a hlídají děti. Podle mne to ale není nevýhoda, naopak výhoda. Firma, která postaví svůj marketing na prorodinných opatřeních, může mnohonásobně více získat než ztratit. Jako další zajímavý faktor vezmu jednu obvyklost, se kterou se můžete setkat sami. Samy ženy mnohdy souhlasí s vyšším platem mužů, než mají ženy. Vezměte si ženy na mateřské, které jsou velmi vděčné svému partnerovi, že je schopen uživit kromě sebe i dvě další osoby. To také není nikde započítáno, přesto se dá zjednodušeně říci, že v danou chvíli hraje muž roli dvou pracujících. Jestliže jakákoliv žena mé vyjádření zpochybňuje, zpochybňuje i roli matky jako takové. Celkově bych chtěl říci, že současný stav sice není zcela optimální a zřejmě ani spravedlivý, přesto si myslím, že je přirozený a vyvíjel se po mnoho let. Nebylo by nic horšího, než do něj zasahovat z pozice „zvýhodňování“. To by paradoxně vedlo ke zhoršení stávajícího stavu. Neberte prosím tento příměr jako něco, čím bych chtěl přirovnávat řešenou problematiku, ale vhodně nám to poslouží k vysvětlení stávajícího problému. Představte si, že by stát začal podporovat jakoukoliv etnickou anebo jinou znevýhodněnou skupinu obyvatel, a to na úkor majority. Představte si, že byste měli nárok na vyšší půjčku v bance pouze za předpokladu, že jste Rom anebo byste dostali práci přednostně, že jste gay. Nikdo nezpochybňuje, že tyto minority to mají v naší společnosti těžší, přesto všichni chápeme, co by daná opatření vyvolala. Jestli samy ženy chtějí, abychom vůči nim všichni měli úctu tak, jak jí mám já, samy musí pochopit, že si o vyšší mzdu musí říct. Ne však státu, ale na zcela jiném místě. V opačném případě nastane poměrně zásadní problém. A ruku na srdce, je umělý.