Jistě pane premiére

Nastává den D, hodina H. Již dnes bychom se mohli konečně dozvědět dvě velmi podstatné informace. Informace, které spolu zcela zásadně souvisejí.

Měli bychom se dozvědět, koho pan prezident nominuje do čela vlády, do pozice premiéra ČR. Současně bychom se mohl dozvědět, zda pan prezident již zcela ztratil veškeré zábrany soudnost, zda propil již i tu svou poslední mozkovou buňku. To, co s nejvyšší pravděpodobností totiž chystá je precedent, který může zcela zásadním způsobem obrátit dosavadní ustálené demokratické postupy vzhůru nohama. Může se klidně stát, že se rozpoutá "peklo" nedozírných důsledků. Pan prezident si zásadně neuvědomuje, co může svou volnou úřednické vlády způsobit. Ne, že by tato vláda byla nelegitimní možností, je ale absolutně nevídané, aby prezident popíral poměry v Poslanecké sněmovně a šel tzv. "proti všem". Dovedu si představit to velké množství ústavních žalob, dovedu si představit neustálou polemiku nad nelegitimitou takto zvolené vlády. Dovedu si představit ještě mnohem větší marasmus, který může tento krok přivést. Ano, pan prezident může tímto svým krokem přivést tuto zemi k naprostému chaosu. A proč to tedy dělá? Varianta první je zmíněná již v úvodu, a to ta, že ztratil veškerou soudnost. Varianta druhá je prozaičtější. Stačí si jen připomenout známý britský sitcom "Jistě pane premiére". Pan prezident se zřejmě snaží o totéž. Postavit do čela vlády loutku, kterou může sám ovládat. Má to ovšem jeden zásadní háček. My nejsme prezidentská republika, kdy by si na základě ústavy prezident mohl uzurpovat tak velké množství pravomocí. No, neházejme flintu do žita, je možné, že všechno je jinak. Přesto mám obavu, že prezident tento rubikon překročí a zemi ještě více rozpoltí. Styďte se pane prezidente, využívat zlé situace ke svému prospěchu, to dělají jen bezpáteřní lidé.