Bohumín je krásné město

Tak jsem se zase s chutí pobavil. Levice nám ztrácí pevnou půdu pod nohama, tak nám zase začínají námluvy. Nekonečně omílané téma, vždyť kolikrát již od pádu komunismu vyzvali tehdejší neomezení vládcové své spolusoudruhy ke spolupráci. Jako politologické kyvadlo se nám v kruhu vrací stále stejná situace. ČSSD ztrácí preference, tak nabádá ty pravé soudruhy k prolomení bludného kamene naší politické scény, neboli k omluvě nad zločiny, které spáchali nejen na lidech, kteří mnohdy nevědomky nezapadali do jejich koncepce „spravedlivého“ světa.

Už jsem si myslel, že situace se bude opakovat do nekonečna, když tu shůry spadla jako z čistého nebe informace, která by naši politickou scénu zřejmě obrátila vzhůru nohama. „Reformovaný“ komunista, místopředseda strany Dolejš připustil, že by se snad soudruzi i omluvit měli. A naše politologické kyvadlo se najednou začalo vykyvovat a já jsem se začal obávat věcí budoucích. Ne, že bych snad danou omluvu nepřivítal (u slušných lidí je to samozřejmost), spíše jsem se vylekal a přemýšlel nad věcmi budoucími. Co vlastně celý tento marketingový tah může způsobit? Nelegitimizuje vůdce let minulých k návratu do svých křesel? Není to vlastně jen taková hra, která umožní na jedné straně ČSSD, která ztrácí pevnou půdu pod nohama a na straně druhé KSČM, která už zase cítí šanci vyvlastňovat a ničit, chytit spolu otěže společně a ukázat všem těm nelidským pravičákům, jak se dělá správná „revoluční“ politika? Ne a stokrát ne, ačkoliv jsem mnohdy k českým voličům skeptický a pochybuji o jejich zdravém rozumu, tentokrát mě mile překvapili.

KSČM okamžitě stáhla tuto výzvu zpět, předseda Filip si totiž rázem uvědomil, že tímto tahem by vlastně ze své strany vytvořil okrajového hráče na politické scéně, vždyť oni vlastně ti komunističtí voliči žádnou demokracii nechtějí, tak nač se omlouvat. Jedná se o voliče z hlubokých časů totality, čili nereformovatelné, tak proč se jejich přízně zbavovat? ČSSD má zase ve své minulosti schválené usnesení z Bohumína, se kterou sice operuje, tak jak momentálně potřebuje, přesto by bylo velmi sporné, zvláště když preference jí povážlivě klesají, otevírat tuto Pandořinu skříňku a popřít toto usnesení.

Je zábavné sledovat tento gordický uzel české levice, kterým se vzájemně drží v šachu. Ten, který jej přesekne, nebude určitě Julius César, ale někdo z lidí, kterým jsou úmluvy k smíchu, lidí, na jejichž slovo se nedá spolehnout (upozorňuji, že na výběr je na naší politické scéně množství kandidátů). Do této doby se však můžeme my všichni ostatní, demokraticky a racionálně uvažující lidé jen mile bavit, jak se naši soudruzi učí demokracii, a to především plněním přání svých voličů dle průzkumů veřejného mínění (jaká to spojitost s předsedou Paroubkem). I tohle je obrovský plus demokracie, milí soudruzi. Neprodat své duše krátkodobému zisku, ale pozorně naslouchat svým voličům a plnit jejich přání. I když jsou nemorální a zvrhlá.

Musím na závěr pouze konstatovat, chvála Bohu (pro soudruhy - chvála Stalinu), že existuje demokracie a Bohumín, krásné to město, kde kdysi naivní a nerozvážní levicově smýšlející politici mysleli, že komunisty lze reformovat jen jejich zrušením. A měli pravdu. Díky Vám.