Jsem teď pořád v Činoherním klubu, zkouší se dvě hry, do toho jsme měli opakovací zkoušky po prázdninách, čas na nový blog nemám, ale teď jsem objevila půvabnou, deset let starou příhodu. Z Činoherního klubu.
Měli jsme večerní zkoušku. Režisér Smoček dával připomínky a já se vytratila ze své první řady, odkud napovídám, abych si u baru objednala ještě jedno kafe.
Najednou se na schodech do Činoherního klubu objevil usměvavý černoušek. Ke každému se hlásil a každý ho znal. Na všechny se usmíval, a všichni se usmívali na něho. A nakonec se naklonil k Lucii z kanceláře.
"Kdyby přišla sem Hanička, řekni, že tu byl ten, co má zlatý úda."
Zpozorněla jsem.
"Co máte?" Skromně sklopil oči, ale hned se na mě podíval a hrdě to zopakoval.
"Zlatý úda."
"Vy máte zlatý úda? Jééé! Já jsem ještě nikdy zlatý úda neviděla! Ukažte mi zlatý úda!"
Vykulil na mě černé oči jako korálky, chytil se za ústa a v rozpacích kroutil hlavou.
"To nejde! Ja tady nemoct ukazovat zlatý úda! Tady ne!"
"A kde tedy?"
"My jít někam do pokojíček a zhasnout! A tam já ukázat!"
Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.
"A co bych asi ve tmě viděla? Ukažte mi zlatý úda tady a nedělejte s tím cavyky!"
Ustoupil ode mě o krok.
"Tady nemoct ukazovat! Já ukazat, ale ne tady!"
"Vy totiž žádný zlatý úda nemáte," zpochybnila jsem jeho tvrzení, ale on se na mě široce usmál a několikrát přikývl.
"Ale mám. Mám. Všechny ženy říkat, ty mít zlatý úda!"
V tu chvíli se otevřely dveře do hlediště a inspicient Stanley na mě zakýval. S povzdechem jsem se podívala po všech, kteří naši debatu pobaveně poslouchali.
"Není to smůla? Poprvé v životě mám možnost vidět zlatý úda a musím jít napovídat!"
Ale černoušek mě s významným úsměvem uklidnil.
"Já zase někdy sem přijít a já ukázat! Ty nebát se! Ty uvidíš!"
Tak až přijde do Činoherního klubu a ukáže, tak vám řeknu, co to vlastně ten jeho zlatý úda je, ano?
P. S.
Se "zlatým údem" jsem se setkala v Činoherním klubu začátkem roku 2005. A víte, že se tam od té doby neukázal?!
