Když se před lety objevila první zpráva o tom, že o svátcích budou mít supermarkety zavřeno, první reakce mého okolí byly negativní.
Zaměstnanci supermarketů shodně spílali tomu, kdo si takovou blbost vymyslel.
"Přijdu o příplatek.“
„Děti jsou doma, tak si jdu do práce odpočinout.“
„Mně nevadí, být o svátcích v práci!“
„Radši mám volno ve všední den, když je muž v práci a děti ve škole.“
A reakce z druhé strany, od zákazníků, byly podobné.
„Kdo chodí nakupovat o svátcích, půjde zase. Tam, kde budou mít otevřeno.“
„Komu se asi nelíbí, že si od listopadu pochvalujeme, že konečně nemusíme všechno nakupovat v pátek?“
„A to si někdo myslí, že závisláci na nákupech, půjdou místo nakupování o svátcích, na výstavu, na výlet nebo do divadla?!“
„Mně vyhovuje, že si můžu jít nakoupit kdykoli. Třeba ve dvě hodiny ráno. Tomu říkám služba zákazníkům.“
Osobně mi je to fuk, protože do supermarketů nechodím. Jsou veliké a pro mě, neznalého zákazníka, nepřehledné. Představa, co všechno se svojí nohou po obrně budu muset projít než nakoupím a dostanu se k pokladně, mě děsí. V Kolíně nakupuju v zálabské samoobsluze, která je malá a mohla bych v ní nakupovat poslepu, protože přesně vím, kde co je.
Nicméně reakce zaměstnanců supermarketů a zákazníků na první zprávy o tom, že se uvažuje o zákonu, který bude zakazovat prodej o svátcích, mě přesvědčily o tom, že takový nesmysl neprojde. Ale jak už všichni víme – nesmysl prošel.
Před týdnem, 28. října 2016, jsem šla z Činoherního klubu, z generální zkoušky hry, "Urna na prázdném jevišti". Když jsem míjela veřejný dům v ulici Ve Smečkách, napadlo mě, proč ten zákon nemyslel na ženy, zde pracující...
