Opět se mi potvrdilo, že nejoriginálnější příběhy píše život sám. Teď jenom musím nějak natáhnout perex, abych v něm neprozradila, o co půjde... tak snad už tohle bude stačit, co myslíte? ... Jo. Stačilo.
Šla jsem s naším Baxíkem na večerní procházku kolem paneláku a proti mě se skulil z kopečka od hřiště menší, tlustý kluk.
"To jsou ty vaše sladké limonády a brambůrky, které si kupujete každé ráno v samoobsluze, než jdete do školy," pomyslela jsem si škodolibě, kluk pomalu přicházel ke mně a oba jsme se prohlíželi. Já si představovala, jak hezký kluk by to byl, kdyby měl o dvacet kilogramů méně a on...
"Vy mě fascinujete," řekl, když mě míjel, zastavil se a prohlížel si mě. Pobavil mě.
"Proč tě fascinuju," zeptala jsem se zvědavě, a radši jsem se připravovala na to, že uslyším něco vulgárního a zároveň jsem si všimla, že k nám z hřiště přichází jeho kamarádi. Tři kluci a dívka.
"Já jsem ještě nevidět ženu ve vašem věku, aby kouřila venku." Pobavil mě podruhé.
"Nekouřím doma. Kouřím jenom venku. Je to zdravější." Ti tři kluci, co už stáli u nás, přikývli.
"Doma se nemá kouřit," řekl jeden.
"Není to zdravé," souhlasil druhý.
"Já nekouřím," prohlásila dívka. "A to jsem z nich nejstarší. Bylo mi patnáct."
"To je správné," pochválila jsem ji. "A nikdy se to neuč!"
"A jaké cigarety kouříte," vrátil se "fascinovaný" k tématu. Zarazila jsem se. Moje trafikantka mi je dává, aniž bych řekla, jaké chci. Ale vzpomněla jsem si a řekla jsem značku.
"Fascinovaný" přikývl.
"To jsou takový tenký. Já kouřím camilky."
"Ty kouříš," zeptala jsem se překvapeně. Přikývl a protože téma bylo vyčerpané, rozloučili jsme se. Ale ještě se na mě otočil a ukázal na dívku.
"A to je moje ségra." Dívka se okamžitě ohradila.
"To tedy nejsem! Já jsem jedináček."
"Fascinovaný" se na mě podíval, a když našel v mých očích porozumění, nepatrně se usmál.
"To má tak někdo štěstí, co?"
A pak se odkolébal se svými dvaceti kilogramy nadváhy, jeho kamarádi ho obklopili a po něm jako by se slehla zem...
