Můj blog „Zákaz nakupování“, o tom, jak si obě strany, prodávající i kupující, klepali na čelo, kdo tenhle zákaz vymyslel, končil takto:
"28. října 2016 jsem šla z Činoherního klubu, z generální zkoušky, kolem veřejného domu v ulici Ve Smečkách. A napadlo mě, proč ten zákon nemyslel na ženy, zde pracující...“
Blog zaujal a v diskusi se rychle objevilo 34 příspěvků.
Za dva dny jsem napsala blog „Copak nám to děláte, pane premiére?“, o tom, že by premiér neměl odvolávat ministry ČSSD, protože jeho strana neprohrála krajské volby kvůli ministrům, ale prohrála je kvůli funkcionářům na komunální úrovni.
Uvedla jsem i několik konkrétních příkladů, kterých jsem byla jako kolínská zastupitelka svědkem v letech 2010 - 2016 a mezi jinými příklady jsem uvedla i tento:
"Před rokem vedle mě zastavilo auto. "Píšeš strašný sračky," řekl mi mladý muž. „Prosím?"
"Že píšeš strašný sračky," opakoval. "A kdo jste?" Podivil se. "Ty mě nepoznáváš?" Někoho mi připomínal, ale nevěděla jsem, koho.
"Ne." Otočil se, abych ho viděla z profilu. "Ty mě fakt nepoznáváš?!"
"Nepoznávám. A můžu si vás vyfotit?"
"Vyfoť si mě, ty krávo," vyrazil ze sebe a rychle odjel.“
Člen ČSSD, náměstek hejtmana a starosta jisté vesnice u Kolína - to vše reprezentuje tento mladý muž, který by svým věkem mohl být mým synem.
Po zveřejnění blogu „Copak nám to děláte, pane premiére?“, jsem čekala bouřlivou diskusi, ale je pro mě dodnes tajemstvím, proč tentokrát NIKDO nediskutoval.
Když mi blog pochválil můj nakladatel, řekla jsem mu, že se divím, že NIKDO nediskutuje, a tak on jediný do diskuse šel, prý, aby se druzí připojili - ale zase NIC...
