Mé mamince bylo 28 let, když jí umřel tatínek. Maminka jí umřela, když jí bylo 48 let. Maminka plakala v kuchyni a my nad ní stáli s bráškou Kájou. „Ty jsi vlastně teď sirotek,“ řekl Kája, aby trochu odlehčil situaci.
Maminka se rozplakala ještě víc. Polekaně jsme se na sebe s Kájou podívali a pak jsme zjistili, že se maminka směje. Začali jsme se smát také a toho našeho sirotka jsme oba objali.
Narodila jsem se doma. „Jaké jsem byla miminko, mami,“ zeptala jsem se jí jednou. „Byla jsi celá chlupatá! Vypadala jsi jako opička!“
Jak jí asi bylo, když jsem ve čtyřech letech dostala dětskou obrnu a přes noc jsem se stala postiženým dítětem? Když jsem byla půl roku v Janských Lázních, jednou za mnou přijeli s tátou. Utíkala jsem tmavou chodbou (ta je tam pořád) a skočila jsem mamince do náručí. Voněla fialkami. Tu vůni cítím i teď.
"To jsem ti nikdy neřekla, Irenko,“ řekla mi maminka před rokem. „Jak jsme za tebou jeli, to byla strašná cesta. Museli jsme několikrát přestupovat. A jak jsme utíkali s tátou přes koleje na vlak, já upadla. Táta se pro mě vracel, zvedl mě, já byla potlučená...“
Když mi 13. února 1975 začaly kolem poledne, porodní bolesti, šla jsem to mamince, která bydlela o poschodí výš, říct. „Tak pojď, půjdeme do porodnice,“ řekla maminka a tak jsme šly přes celé město, pomalu a v klidu a povídaly si. Byl krásný slunečný den a já tu naši cestu vidím dodnes. Filip se narodil o několik hodin později.
Kdybych teď pokračovala, tenhle blog by byl tak dlouhý, jak dlouhý byl maminčin život.
Moje maminka se narodila 15. října 1922 a zemřela 7. srpna 2016.
I když nám už 29. července doktoři řekli, že se nedožije rána, mamince se odejít nechtělo. Střídali jsme se u ní v nemocnici, mluvili jsme na ni, i když spala a prý nevěděla, že tam jsme. Ale kdo tohle může vědět? Nikdo. Loučili jsme se s ní a ona ze dne na den, pomalu odcházela.
Pohřeb měla 12. srpna 2016, za účasti nejbližší rodiny. Sešlo se nás dvacet čtyři a maminka byla dvacátá pátá. A měla z nás všech, obrovskou radost.
„To je dobře, že je to na mé narozeniny,“ řekla dcera Rita. „Bude se mnou už navždycky spojená.“
Tak, mami, já už jsem teď taky sirotek...
