Míla je můj kamarád z Vídně, který mi před lety napsal na fcb, protože se mu líbil jeden můj blog a od té doby si píšeme. Naše přátelství je už tak pevné, že mu občas na jeho romantické názory napíšu...
... Mílo, neser.
Je o něco mladší, ale zatímco já žiju s panem Fuchsem 42 let, Míla byl v životě přelétavý a v současné době žije spokojeným „staromládeneckým“ životem.
Už jsem si na něj zvykla a tak se nerozčiluju nad tím, co mi píše o politice, kultuře, vztazích nebo o mém manželství s panem Fuchsem, se kterým se nedávno setkali ve Vídni. Ano, je to paradox. Pan Fuchs už Mílu zná, kdežto já ho ještě neviděla, i když si s ním pár let píšu.
„Irenko, strašně si tě vážím, víš, za co,“ zeptal se mě na fcb dneska odpoledne.
„Nevím, ty romantický brebto.“
„Řeknu ti to... za tvoji obrovskou trpělivost... a za to, že tě nelze nasrat. I když jeden člověk to zřejmě dokáže.“
„Mílo, trpělivost je moje sobeckost. Chci mít pohodu, tak mám trpělivost. A pan Fuchs mě sice dokáže nasrat, jak píšeš, ale vidím to z lepší stránky - pak bude zase dolejzat a já budu mít další pohodu.“
„Hans je prima chlapec... a když dolejzá, tak to jenom znamená, že tě pořád strašně miluje! To tě musí strašně těšit...“
„Mílo, co se týče pana Fuchse, chci mít hlavně klid. Nedávno jsme přijeli na chalupu a on mě zkoušel, jestli jsem přivezla všechno, hlavně jeho vyprané ponožky, kapesníky atd. Když zjistil, že jsem na nic nezapomněla, zklamaně přiznal.
„Těšil jsem se, že tě budu moct sprdnout, jenomže ty seš poslední dobou na všechno připravená.“
„Krásný…“ rozplýval se Míla. „A o tomto bys měla napsat blog.... v tom by se strašně moc lidi poznalo.“
„No vidíš! Dobrý nápad. Budu o tom přemýšlet!“
„To bude bomba! A co dneska, jaký byl den?“
„Pršelo. Což mi vyhovovalo, udělala jsem si, co jsem potřebovala, odpočívala jsem a odpoledne jsem panu Fuchsovi udělala palačinky, protože na mě měl chuť.“
„Začínám mít dojem, že mu splníš, co mu na očích vidíš!“
„Nene, udělala jsem mu je, abych měla klid. Navíc byly dobrý a dala jsem si taky.“
„Už mě nikdy nepřesvědčíš, že ho nemiluješ,“ napsal Míla a já zavolala na pomoc posily své trpělivosti a teprve pak jsem mu odpověděla.
„Ty můj vídeňskej romantiku, neser.“
