Když jsem se dneska kolem osmé hodiny vracela s naším Baxíkem z ranního venčení, zastavil mě u domu hodně mladý muž - možná bych i mohla napsat, chlapec. Byl takový... zoufalý. Když na mě promluvil, uvědomila jsem si, že ho znám.
"Prosím vás, já bych něco potřeboval." Zastavila jsem a Baxík zpozorněl. "Mě vyhodila moje přítelkyně z bytu, nespal jsem celou noc a potřeboval bych se napít."
"Vy to na mě hrajete, co," zeptala jsem se, protože jsem mu nevěřila ani slovo.
"Nehraju. Fakt ne. Mám strašnou žízeň. Potřeboval bych si koupit vodu." Znělo to upřímně, tak jsem otevřela peněženku a dala mu deset korun. Třicet metrů od nás byla otevřená Večerka a za deset korun si tam vodu koupí. Poděkoval a já šla s Baxíkem domů.
V průběhu dopoledne jsem si uvědomila, že Baxík, který se přátelsky vítá s každým, s kým se dám do řeči, stál od prvního slova tohoto mladého muže - chlapce, nehybně vedle mě a pozoroval ho.
Odpoledne jsme se šli s Baxíkem projít do parku, pak jsme obešli dům a najednou se na rohu objevil mladý muž - chlapec a pozdravil mě.
"Musím vám vrátit ty peníze."
"Nemusíte," odpověděla jsem s úsměvem, ale on trval na svém.
"Nenene. Musím." Vytáhl hrst papírových i kovových bankovek a podával mi dvacetikorunu.
"Dala jsem vám deset. Ale já to vracet nechci!"
"Ne," trval na svém a dvacetikorunu mi vnutil. "Kupte si čokoládu."
Tak jsem poděkovala, a protože vypadal o hodně lépe než ráno, dovolila jsem si otázku.
"Pustila vás už vaše přítelkyně domů?" Zesmutněl a zavrtěl hlavou.
"Nepustila. Já fakt nechápu, proč jsou ženský takový strašný mrchy! Tím nemyslím vás! Vy mrcha nejste! Ale proč jsou ženský takový strašný mrchy?!" Usmála jsem se.
"Všechny nejsou strašný mrchy. Špatně jste si vybral." Zdálo se, že nevnímá, co jsem řekla, protože pokračoval.
"Já jsem přece hodnej! Pracuju! Tak proč jsou takový strašný mrchy?"
"Můžete si za to sám! Příště buďte opatrnější! Špatně jste si vybral! Je to vaše chyba."
Tentokrát slyšel, co říkám a zdálo se, že ho to oslovilo. Vybral si mrchu, protože je blbec a vybral si špatně! Příště musí přemýšlet, koho si vybere za přítelkyni!
"Děkuju vám! Děkuju vám moc! Za všechno!" Nechci si fandit, ale mám dojem, že mi neděkoval za ranní desetikorunu - i když mu možná psychicky trochu pomohla, ale děkoval mi za životní radu.
Jaké si to uděláš, takové to máš.
