Včera se nemohlo do divadel, dneska se také nemůže, ani zítra se nehraje, tak dáme vejšplechty podruhé, co říkáte? Zvu vás do roku 2001! Maxi-vejšplecht se týká dvou her, které se výjimečně v Činoherním klubu zkoušely souběžně.
Premiéry obou her byly v říjnu 2001.
Jak se bavil pan Sloan
https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/chcete-vedet-jak-se-bavil-pan-sloane.A011023_123233_divadlo_ef
Čekání na Godota
https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/v-cinohernim-klubu-se-ceka-na-godota.A011002_134815_divadlo_kne
Přiznaná nápověda
Zkoušeli jsme ten den "na dvou frontách".
Na jevišti měl před premiérou režisér Juraj Herz. Návrat Godota zkoušel s Leošem a s Davidem Suchařípovými a s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem.
Této partě napovídala Eva Audolenská, moje bývalá kolegyně z kolínského divadla, přizvaná do Činoherního klubu "na výpomoc", protože já napovídala druhé partě ve zkušebně, kde se zkoušela s režisérem Smočkem hra, "Jak se bavil pan Sloane", s Lenkou Skopalovou, Lálou Dulavou, Jiřím Zahajským a Michalem Zelenkou.
Jednou jsem šla do zkušebny a u baru mě zastavil Leoš Suchařípa.
"Která budete napovídat při představení?"
"Při premiéře Eva a jinak jsem se nabídla, že budu text hlídat při dalších představeních já," uklidnila jsem ho, že nebude při představení bez nápovědy, protože v Činoherním klubu nápověda při představeních není. Leoš ale zakroutil nespokojeně hlavou.
"Já nemyslím v portále. Já chci přiznanou nápovědu!"
"Jak přiznanou," zeptala jsem se, ale už mi to bylo jasné. Budu sedět na jevišti.
"Na jevišti," potvrdil můj odhad Leoš a já pokrčila rameny. Jsem u divadla od roku 1968 a už mě opravdu, ale opravdu nemůže nic překvapit.
"Leošku, klidně. Prober to s režisérem, a když to půjde, budu přiznaná nápověda."
Šla jsem do zkušebny za svojí partou ze Sloana a hned ve dveřích jsem to všem oznámila.
"Leoš chce přiznanou nápovědu."
"Jak... přiznanou," ptali se všichni.
"Chce, abych byla na jevišti."
A nebyl by to Lála Dulava, aby se okamžitě nechopil přihrávky.
"Tak to ne, přátelé! To ne! Když budou mít oni přiznanou nápovědu, já ji chci mít tady taky. A ne jednu! Čtyři! Jsme čtyři a tak každý budeme mít jednu nápovědu! No... stačí tři! Zelenka je mladej, ten se text naučí, ten nápovědu nepotřebuje! Bude mít na krku cedulku: Hraje bez nápovědy! A kritiky budou psát: Nápovědy odehrály celé představení lépe, než herci. Ti se sice snažili dostat ke slovu, ale ani si neškrtli. Nápovědy četly text lépe, než herci hráli..."
A jak to dopadlo? Leoš hrál představení samozřejmě bez nápovědy, jak je v Činoherním klubu zvykem.
Mimochodem, tento zvyk je pro mě ideální! Jsem totiž v Činoherním klubu jedna jediná nápověda, dojíždím z Kolína a napovídám pouze při zkouškách od deseti hodin do čtrnácti. Někdy jsem samozřejmě v divadle celé dny, například když jsou generální zkoušky dopoledne a večer, nebo když jsou záskoky, ale většinou, od května 1994, jezdím na dopolední zkoušky.
Howgh.
