"Společnost Post Bellum dokumentuje příběhy, na které se zapomnělo, nebo mělo zapomenout. Vypráví je dál, zapojuje žáky i studenty, oceňuje hrdiny." Tuto charakteristiku jsem našla na internetu a řekla jsem si, kéž by to tak bylo!
V MF DNES mám, kromě jiného, ráda Sobotní zápisník z Malé Strany, od Miroslava Koreckého. Včera jsem se tam dočetla toto (cituji):
"Společnost Post Bellum v pondělí otevírá na pražské Letné "pod Stalinem" multimediální expozici Paměť národa, zaměřující se na období obou totalit. Na akci pozvala dost lidí, kteří za bolševika drželi hubu a krok, nebo těch, kdo si v tu dobu ještě hráli v uhláku na horníka.
Ale když se bývalá disidentka Hana Kordová - Marvanová, která si odseděla pět měsíců na Ruzyni, dotázala, zda by se slavnosti mohla také zúčastnit, bylo jí sděleno, že nikoliv.
Zkrátka: jednou disident - vždycky disident." (konec citace)
Milá Hano, nic si z toho nedělejte. Není o co stát. Možná byste se tam setkala s jistou kolíňačkou, která, na rozdíl od vás, určitě pozvánku dostala.
Fotografie této sedmdesátileté dámy se ocitla v březnu 2018 na panelech, instalovaných organizací Post Bellum a mnohé kolíňáky "pobavila", protože se ukázalo, jakou má tato dáma chatrnou paměť.
Vedle své fotografie popsala do projektu Paměti národa i svůj život, ale až od sametové revoluce 1989!
Co bylo před tím, zapomněla, protože jinak by musela napsat, že byla (a možná stále je) členkou komunistické strany, že pracovala na kolínském MNV na odboru kultury a cenzurovala texty, které tam museli přinést všichni, kteří chtěl veřejně vystupovat.
Od roku 1982 jsem byla členkou redakční rady a připravovala jsem pro Kulturní zpravodaj každý měsíc povídání o kolínském divadle, kde jsem pracovala jako nápověda - o hercích, o divadelních profesích, o premiérách atd.
Na září 1988 jsem připravila rozhovor s hercem kolínského divadla, Miroslavem Vlčkem.
Vzpomínal v něm na režiséra a nejlepšího ředitele kolínského divadla, Karla Lhotu, který v Kolíně na podzim 1969 nastudoval hru, Máme tady Husary.
Hra se hrála 4x, pak byla zakázaná a Karel Lhota byl z divadla vyhozen, stejně jako jeho manželka - herečka. Rok rozvážel po Kolíně chlebíčky a pak odešel režírovat do Mostu, do Divadla pracujících, protože ve Středočeském kraji režírovat nesměl.
Protože jsem Miroslava Vlčka zpovídala já, byla jsem v říjnu 1988 vyhozena z redakční rady právě touto dámou, usmívající se na kolínském náměstí z panelu Paměť národa.
Projekt panelů, na kterých se tato dáma objevila, nabídla Kolínu organizace Post Bellum, obecně prospěšná společnost, která od roku 2001 sbírá vzpomínky pamětníků událostí dvacátého století.
Tato organizace získala finanční podporu města Kolína, TPCA a Středočeského kraje, jak na jednom panelu informuje Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum, který také informuje o tom, že se zpracované příběhy postupně ukládají na www.pribehynasichsousedu.cz a www.pametnaroda.cz.
https://www.postbellum.cz/
Výroční zpráva za rok 2017:
https://www.postbellum.cz/wp-content/uploads/vz-pb-2017_web.pdf
P. S.
25. března 2018, po té, co jsem se na kolínském náměstí podívala do tváře cenzorky na panelu Paměť národa, jsem napsala blog:
Alzheimerova choroba aneb paměť národa.
Včera, když jsem si přečetla, co napsal v MF DNES v Sobotním zápisníku z Malé Strany, Miroslav Korecký, se mi obojí spojilo.
