Říká se, rodina je základ státu, a také se říká, dobré cihly jsou základem dobrého domu. Když si představím jednu rodinu vedle druhé, můžu si zrovna tak představit i cihly – jednu vedle druhé. Dobré rodiny z dobrých cihel. A dobré rodiny z dobrých cihel, znamená i dobrý stát.
Má to logiku, nemyslíte? Když budou dobré rodiny, bude dobrý i stát. Jenomže to není jen tak, mít dobré rodiny! Ani cihla se nevyrobí ze vzduchu!
Zadala jsem si na internetu dotaz: Jak se vyrábějí cihly?, a našla jsem neuvěřitelně komplikovaný popis celého výrobního postupu od shromažďování povrchových jílů a břidlic z lomu, přes rozbíjení pomocí drtičů, vlhčení, hnětení a tvarování, pro které existují tři základní postupy: ruční, strojem tvarované a vytlačované. Každá z těchto metod propůjčuje cihle jiný vzhled a vlastnosti, aby vyhovovala plně potřebám našeho domova a naší osobní představě…“ Uf. A to šlo, prosím, „jenom“ cihly!
A teď si představte rodinu, kde je babička, děda, maminka, táta a děti, které rostou, takže časem máme nevěstu a ženicha, je svatba, narodí se děti a žije se dál. Jedna dobrá cihla vedle druhé. Když jsou dobré cihly, bude dobrý i dům. Když budou dobré rodiny, bude dobrý i stát.
Ale jak může být stát dobrý, když se páry do manželství nehrnou, protože je dnes finančně výhodnější, žít spolu na tzv. hromádce? Myslím si, že taková rodina je postavená ze špatných cihel, a výjimka potvrzuje pravidlo.
Dřív, ale hodně dřív, nemyslím loni nebo předloni, myslím například roky mezi první a druhou světovou válkou, se lidé nebrali proto, aby se za chvíli rozvedli. Brali se na celý život. Jejich dům musel být z dobrých cihel, aby vydržel, stejně jako museli být dobří i oni, když vstupovali do manželství.
Když ona dobře vařila, věděl on, že bude dobrá hospodyně. A ona, když viděla, jak velké má hospodářství, měla jistotu, že rodinu uživí.
Když dneska ona zkombinuje v restauraci podle jídelního lístku výbornou večeři, bude to jemu možná imponovat, a řekne si, to bude dobrá manželka.
A stejně tak ona, když on pro ni přijede v drahém autu, si řekne, je bohatý, úspěšný, s ním se budu mít dobře já i děti. A tak jako on nevidí, že výběr jídla v restauraci je něco jiného, než nakoupit a uvařit doma, nevidí ona, že drahé auto neznamená, že jeho majitel bude dobrý manžel a otec.
Když se rozhodneme stavět dům, trvá nám to rok, dva. Někdy i víc. Vybrat pozemek. Zvážit všechna pro a proti. Najít architekta. Stavební firmu. Způsob financování. Naplánovat jednotlivé práce. A také - vybrat dobré cihly!
Když se rozhodneme, že budeme s někým žít, a mělo by to být na celý život, pudy nás mohou ošálit. Zamilujeme se třeba jenom proto, že ten druhý hezky voní. Krásně se směje. Je vtipný. Vždyť to znáte! A pak, možná pozdě, přijdeme na to, že dům stavíme se špatnými cihlami.
Oddávám na kolínské radnici, a novomanželům říkám, není pravda, když někdo tvrdí, že jejich ano, které za chvíli pronesou, nic neznamená a dá se žít ve dvou i bez něho. Ten, kdo tohle tvrdí, nemá dost odvahy, aby veřejně převzal odpovědnost za svého partnera a sdílel s ním v životě vše dobré i zlé. Říkám jim, čím déle spolu půjdete po společné cestě, tím bohatší váš život bude. Jako byste se dnes rozhodli zasadit strom. Musíte o něho celý život pečovat, abyste ve svém stáří mohli spokojeně sedět v jeho stínu.
Ženichům říkám, žena je zdařilá napodobenina anděla, až na to, že Pánbůh se na ní dopustil několika milých chyb, a nevěstám připomínám slova čínského filozofa Konfuciuse. Řekl, sto mužů dokáže vytvořit tábor. Ale jenom jedna žena dokáže vytvořit domov.
Žít v manželství s někým, koho jsme si vybrali pro celý život, je jako bydlet v domě z dobrých cihel. Bydlet v domě z dobrých cihel s někým, s kým chcete žít celý život, je pro náš stát to nejlepší.
Teď jenom zbývá, aby se naši zákonodárci postarali o to, aby bylo pro páry výhodnější uzavírat manželství, než žít na hromádce...
Tento fejeton vyšel 29. dubna 2013, v Magazínu ONA DNES.
P. S.
Můj svatební projev putoval na Moravu, protože mě o něj jedna čtenářka magazínu poprosila, pro svoji sestru, která se vdává.
:-) Není to hezké?
