8. března 2002 byla premiéra hry, Osiřelý západ, kterou režíroval Ondřej Sokol. Tato hra se hraje v ČK stále. Protože jsem si právě přečetla rozhovor se současným Markem Taclíkem, napadlo mě, vrátit se zpátky do doby zkoušení.
Našla jsem v počítači své zápisky ze zkoušek nejenom Osiřelého západu, ale i ze zkoušek hry, Americký bizon. Obě tyto hry režíroval Ondřej Sokol.
Marek Taclík rozvedl připomínku pana režiséra Ondřeje Sokola, vzpomínkou na své mládí.
"Jednou, to mi bylo asi sedmnáct, jsem přišel domů v půl čtvrtý ráno..."
"Tos šel z knihovny, co,“ zeptal se Jaromír Dulava, kterému říkáme Lála, ale Marek se nedal přerušit.
"…a bylo mi strašně blbě!" Lála pokýval vážně hlavou.
"Hm... přečet asi něco blbýho!"
Vzpomínalo se na dovolenou.
"Mareček spal celý prázdniny do dvanácti hodin,“ usmál se Michal Pavlata na Marka Taclíka. „Ať byl střízlivej nebo nalitej…“
Petr Nárožný přikývl.
„A proč ne? Přece se nebude učit anglicky…“
Čekalo se na Marka.
V zákulisí byla slyšet inspicientka Markétka, jak ho volá do šatny, ale Marek se najednou zvedl z poslední řady, odkud se díval na kolegy a nespokojeně vzdychl.
„Ach jo... teď tam jdu já... Těšil jsem se na sebe jak malej kluk...“
„Marku, perete si,“ zeptal se jednou svého mladého kolegy Petr Nárožný. Marek přikývl.
„Peru.“
„A v ruce přepíráte?“
„Ne. V pračce!“ Petr pokýval hlavou.
„Je to těžký?“
„Není! Zmáčknete knoflík a je to!“ Ale Petra nepřesvědčil.
„Kdepak, knoflík! Já jsem si na to pořídil to nejdražší na světě. Ženu!“
Ondřej Sokol mluvil o herecké práci. Chválil Petra Nárožného, který byl nachlazený a tak celou zkoušku seděl u stolu a text „jenom“ odříkával, ale zároveň přesně vystihl, o čem hraje.
„Tý jo…,“ ozval se závistivě Marek Taclík. „Já tohle chci taky!“
Petr za stolem pokrčil rameny.
„To je dlouhá cesta, Marečku. To je věž, na kterou se nedá vyskočit. Na tu se musí vystoupat.“
Ondřej Sokol dával připomínky, a když se na chvíli odmlčel, nesměle jsem se připojila.
„Já Markovi nerozumím jednu větu!“
V tu chvíli se ze všech stran ozvalo jedno a totéž.
„Jednu?! Jenom jednu?!“
Zkoušeli jsme v neděli. Bylo po desáté a Marek nikde.
„Měl tady večer pěknou...“ utrousil Michal Pavlata.
„Co tady měl,“ zeptal se Petr Nárožný.
„Pěknou holčičku, po představení,“ vysvětlil Michal. Petr přikývl.
„Ježíši, a proč ne? Kdy, když ne teď? Hraje romantického snivce. Holky na něj letěj. Pak zjistí, že maj doma strejdu ze Strašnic...“
Protože Marek pořád nešel, režisér Sokol určil místo, od kterého se začne zkoušet a inspicientka Markétka to šla vyřídit Michalovi Pavlatovi k baru.
„Míšo, pojďte, začneme bez Marka. Od toho místa, kde říkáte, do prdele s klukem!“
