Moje romantika byla písnička, Po starých zámeckých schodech. Nalepená u bedýnky tehdejšího dráťáku jsem ji poslouchala a představovala si sebe. A moje erotika byla písnička o tom, že nemám prsa.
Romantika.
Písničku, kterou složil i otextoval v roce 1910 Karel Hašler, Po starých zámeckých schodech, zpíval v šedesátých letech, kromě jiných, Waldemar Matuška.
Milovala jsem ji.
Bylo mi dvanáct, stála jsem přilepená k dráťáku, jak se říkalo rozhlasu po drátě, který byl snad v každé domácnosti a představovala si sebe, nikoho jiného než sebe, protože Walda zpíval o mně a jenom pro mě!
"Po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene, každý večer panna chodí, za ruku se s hochem vodí, srdce má zmámené."
Byla jsem panna a věděla jsem, že schody, po kterých se budu vodit s hochem a srdce budu mít zmámené, na mě určitě někde čekají! Walda zpíval o mně a pro mě!
Erotika.
Bylo mi dvanáct, chodila jsem do sedmé třídy, kluci běhali po třídě, křičeli, plavu si ani nevím jak, vždyť nemám prsa, nemám znak, a "nemám prsa" adresovali s významnými posunky na nás, holky, které jsme většinou ještě podprsenky nenosily, protože nebyl důvod je nosit.
Ta písnička byla pro mě strašně erotická hlavně proto, že kluci kvůli nám, holkám, změnili její text!
Nemám prsa, nemám znak - to nemělo logiku! Správně má přece být, že někdo si plave, ani neví jak, protože nezná prsa, nezná znak! Neumí plavat prsa, ani znak!
Erotická fantazie spolužáků mě tehdy jemně vzrušovala a celý život jsem na ni nezapomněla...
Odpoledne jsem se podívala na internet, abych si potvrdila, že autorem hudby je Jiří Šlitr, autorem textu je Jiří Suchý, a že tuhle písničku zpíval v roce 1961 Waldemar Matuška ve hře "Zuzana je zase sama doma".
A pak jsem se ve svých dvaasedmdesáti letech poprvé podívala i na text písně:
Plavu si ani nevím jak,
Vždyť nemám prsa, nemám zrak...
V tu chvíli se mi po šedesáti letech rychlostí světla vzdálila vzpomínka na erotickou fantazii mých dvanáctiletých spolužáků a přiznávám, že jsem si i cosi nelichotivého pomyslela o sobě...
