Postižené ženy v kampani Me Too (já taky), mají své sestry nejenom v ČSSR (Československé socialistické republice), ale mají je ve všech státech RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci).
Po listopadu 1989 byli soudruzi v tomto ohledu, v klidu. Věděli, že žádná kampaň Me Too proti nim vedena nebude. Některé ženy, které trpně snášely osahávání, erotické návrhy či sex na služebních cestách, protože se bály, za to měly menší či větší bonusy. O některých bonusech věděly jenom ony, o jiných bonusech si šuškalo celé jejich městečko nebo vesnice. Dovedete si představit, že by se taková žena po listopadu 1989, ozvala a řekla Me Too?
Pak byly samozřejmě i ženy, které „přízně“ funkcionářů využívaly dobrovolně. Šlo jim o to, aby se jejich děti dostaly na školy, jejich manželé získali vyšší posty, aby ona sama dostala vysoké prémie či celá její rodina získala devizový příslib. Nikdo v rodině ani v okolí netušil, za jakou „úplatu“ se tyto malé zázraky dějí, a tak ani tyto ženy nemohly po listopadu vystoupit a říct, Me Too!
Já jsem do podobné situace „spadla“ jednou, v roce 1985.
Moje kamarádka Eva měla syna, který si vybral studium na střední škole, ale měl problém. Jeho otec emigroval v roce 1969, krátce po jeho narození.
Napadlo mě, že bych se mohla obrátit na předsedu MV KSČ (Městský výbor Komunistické strany Československa), a Evě pomoct. Znala jsem se totiž přes divadlo a přes své psaní s jistou redaktorkou - manželkou zmíněného předsedy a on mě znal také.
Řekla jsem jí to, ona mi u něho domluvila schůzku a tak jsem jednoho dne zaklepala na dveře jeho kanceláře, vysvětlila mu situaci a poprosila ho o pomoc.
Řekl mi, kdyby to byl syn komunistů, tak pomůžu. V tomto případě ne.
A pak se mě pokusil obejmout, chtěl mě líbat a tahal mě k nějakému křeslu a já z toho byla tak překvapená, že jsem řekla nejhorší banalitu, která mě v tu chvíli napadla.
„Ale já jsem manželovi věrná!“
Rozchechtal se.
„Nekecej, Ireno! To eště existuje? Věrnost?“
Nic víc se nestalo. Odešla jsem. A Evin syn se nakonec na tu školu dostal. Ředitelem školy byl totiž její kamarád ze školy, který se nebál a pomohl.
Tuhle příhodu jsem zahrabala do paměti. Nikomu jsem o tom neřekla. Žádné svědky jsem neměla. Také mi to bylo trapné. Styděla jsem se, že po mně sahal a málem mě políbil, ale styděla jsem se víc za něj. Věděl, že se znám s jeho ženou a přesto po mně vyjel...
Když se začalo mluvit o Me Too, tahle příhoda se v mé paměti probudila, protáhla se, zívla a pak mě tak dlouho otravovala, až jsem napsala tenhle blog.
Stačí ti to, potvoro? Tak táhni!
