Počet mužů i žen, které máme rádi, může být ale různý. Mění se také čas, který svým láskám dáme. Někdy jich máme hodně, a té poslední zůstaneme věrni celý život, jindy jsme celý život věrni jedné, a někdy je celý život střídáme...
Během covidu jsme "lámali chleba". Měli jsme čas upřesnit si, co chceme či nechceme. Koho chceme, bez koho se obejdeme. Náš život se v něčem zjednodušil nebo naopak zkomplikoval a my se naučili rychle se rozhodovat, učit se jiné věci, zvykat si na jiné podmínky, doma, v práci, v životě vůbec.
Nejhorší byly nečekané odchody příbuzných, přátel, kamarádů, sousedů, kolegů, známých. A čekání, kdy se stav našich nemocných konečně zlepší. Kdy už nebudou potřebovat kyslík. Už nebudou v umělém spánku. Týdny. Dlouhé týdny čekání. A nekonečná práce zdravotníků, policie, hasičů, vojáků, dobrovolníků - vedle které to, co jsme dělali my, bylo nicotné...
Myslím si, že v tom čase covidově spletitém jsme se naučili žít srozumitelněji, udělali jsme si jasno v mnoha věcech, ale hlavně sami v sobě. Utřídili jsme si názory. Nekomplikujeme si život věcmi, o kterých si po covidu myslíme, že nepatří do našeho života. Že jsou zbytečné. Odmítáme je.
Jenomže... čím víc se blíží podzimní volby, tím víc cítíme, že svou nově nabitou srozumitelnost ztrácíme. Bylo nám jasné, koho budeme volit, ale najednou nám naše "koně" běží ještě za jinou stáj. Říkáme si proč? Proč neběží sami za sebe?
Podzimní volby budou takové láskyplné. Když máme rádi jednu ženskou nebo jednoho chlapa, budeme muset secsakra přemýšlet, co s tou druhou nebo třetí ženskou nebo s druhým či třetím chlapem, co se mi v podzimních volbách nabízejí společně s mojí vyvolenou nebo s mým vyvoleným...
No, už jsem se smířila s tím, že v letošních podzimních volbách budu promiskuitní. Ale před panem Fuchsem to radši říkat nebudu. :-)
