Měl jsem tuhle diskotéku rád. Olda, který tady šéfoval, byl můj kamarád, a bral mě dovnitř zadem, takže když se v ten letní sobotní večer začaly dovnitř valit davy, trůnil jsem už spokojeně u svého stolku pro dva.
Olda ke mně občas zaskočil, napili jsme se spolu, a když viděl, že si ke mně přišla sednout nakrátko ostříhaná černovláska, zvedl uznale palec.
„Předem upozorňuju, že netancuju! Měl jsem na noze úraz,“ oznámil jsem stroze černovlásce a ta přikývla.
„Jasně. Stejně už mě bolí nohy. Sedím pořád u počítače, a moje tělo si už asi hodinu myslí, že jsem se zbláznila."
Představili jsme se a začali se bavit o práci. Dita si sedla blíž, ale když jsem ji vzal kolem pasu, odtáhla se.
„Neval to na mě, Eriku! Nejsem holka na jedno použití!“ Přitáhl jsem ji k sobě ještě víc.
„To mi vyhovuje. Chtěl bych holku, vedle které se budu probouzet každý den.“
Překvapeně zvedla obočí a pak jsme se začali opatrně oťukávat. Mě na ní zajímala jediná věc, ale Ditu zajímalo všechno.
Kolik mi je, kde dělám, kde bydlím, kolik mám sourozenců, co dělají rodiče, jestli mám auto - ale také co čtu, jaké filmy mám rád, jaké divadlo, jakou muziku poslouchám…
Seděli jsme takhle asi hodinu, možná dvě, když jsme si všimli postižené dívky, která se vlnila s kamarády kousek od nás. Měla berle, ale tancovala s takovou chutí, že jí kudrnaté vlasy létaly kolem hlavy.
Dita se od ní znechuceně otočila.
„Takoví lidé by měli zůstat doma… Kdo se má na ně koukat.“
Když za chvíli odešla na toaletu, kývl jsem na Milana. Přivezl mi můj elektrický vozík, já se na něj přehoupl a rychle jsem zmizel v chodbě pro personál...
Povídka je z knihy, Když syn píše líp než máma, kterou jsem napsala se svým synem, Filipem Fuchsem. Vyšla v roce 2010 a jsou v ní moje a Filipovi povídky. Tato povídka je moje.
http://www.beskydykniha.cz/pripravujeme-knihy-v/syn-mama.jpg
