Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Ráno jsem na Country Radiu zaslechla písničku, Letí šíp savanou a s ním letí srdce mé, kam ten šíp dopadne, tam se sejdeme...
... a lups ho, přenesla jsem se do kolínského divadla, kde jsem byla zaměstnaná od 1.5.1968 jako uklízečka a šatnářka, abych za dva roky, když šla stávající nápověda, Soňa Trnková, do důchodu, začala napovídat místo ní.
V té době byl v divadle předsedou ROH (Revoluční odborové hnutí), herec Svatopluk Šíp a místopředsedou byl herec Jaroslav Toť. Už v té době a vlastně celé sedmdesátky i osmdesátky jsme výše uvedenou písničku zpívali tak, jak ji složil náš kolega, Jaroslav Toť:
Letí Šíp Kolínem
a s ním letí Jarda Toť,
kam ten Šíp dosedne,
bude schůze ROH...
Po obědě jsem jela do Činoherního klubu, na opakovací zkoušku hry, Ošklivec. Když jsem se vrátila domů, koukala jsem chvilku na zprávy v televizi.
Sedm vyvolených tam poklepávalo na základní kámen nějaké monstrózní budovy, která se začne stavět. V další reportáži zase osm vyvolených stříhalo pásku, ale nevšimla jsem si, před čím, protože jsem se začala smát.
"Poklepávači a střihači přežijou všechno," řekla jsem si, jako si to ostatně řeknu pokaždé, když vidím střihače a poklepávače a nejsem sama, kdo si to řekne, a v tu chvíli mě napadlo, jak to udělat jinak!
Bude se stavět škola? Tak ať na základní kámen klepou kladívky děti! Škola bude přece pro ně!
Bude se stavět dům pro seniory? Ať klepou kladívkem senioři!
Otevírá se něco nového? Ať pásku střihají dělníci, kteří na novém objektu pracovali!
A kde budou poklepávači, když nebudou poklepávat a střihači, když nebudou střihat?
Budou stát v anonymním hloučku opodál...
