Určitě ne! V roce 1955 to byly přepracované ženy, a měly, stejně jako teď, v roce 2014, hodně starostí. S manželem, s dětmi, s pacienty. Nicméně se v roce 1955 chovaly jako bývalé dozorkyně a v roce 2014 se chovají jako zlodějky.
Napsala mi před chvílí kamarádka. Je jí kolem padesáti let a je skoro slepá. Je to éterické stvoření, které vypadá velmi zranitelně, možná i zmateně - ale to je jenom zdání. Marta je sice skoro slepá, ale není blbá.
Její dva e-maily mi připomněly rok 1955, kdy jsem byla v jistých lázních, protože jsem v srpnu 1954 dostala dětskou obrnu, proti které se tehdy ještě neočkovalo.
Dneska je rok 2014 a kdybych se musela potopit do vody, nedokážu to - nikdy jsem se totiž nenaučila potápět. A kdyby na mě někdo v bazénu nebo ve vaně, začal stříkat vodu, budu hysterická. A to všechno jenom proto, že nás sestřičky v oněch lázních koupaly tak, že nás daly do vany, namydlily, pak nás chytily vzadu za krk a potopily pod vodu, aby z nás smyly mýdlo.
Když jsem dospěla a vyprávěla si o tom s ostatními obrnáři, kteří měli stejné zkušenosti, shodli jsme se na tom, že to musely být bývalé dozorkyně z koncentračních táborů. A také jsme si všichni říkali: "Ony si myslely, když jsme všelijak pokroucení, že jsme i blbí. Ano, byli jsme všelijak pokroucení, ale blbí jsme nebyli."
A teď ty dva e-maily, které mi přišly dneska od Marty.
"Tak to je síla, Irenko! Byla jsem u doktorky na neurologii a to jste neviděla ani neslyšela. Přišla jsem tam, pověsila jsem si bundu, sedla jsem si a dala jsem jí ty papíry z nemocnice. Tak si to napsala do počítače, dala
mi 2 žádanky na nějaká vyšetření, ani mi pořádně nevysvětlila, kam mám jít, prý si to najdu na internetu. :-) A pak jsem po ní chtěla zkopírovat ty papíry pro paní doktorku. Irenko, a tohle je nejzajímavější ze všeho, co tady píšu:
ONA SI ZA TOHLE VŠECHNO, CO JSEM VÁM NAPSALA A ZA TU KOPII, VZALA, IRENKO, 60 KORUN. ŠEDESÁT KORUN, S TÍM, ŽE ŘEKLA, "NEJSME KOPÍROVACÍ CENTRUM".
Vyšla jsem tam odtud a tak jsem si řekla, že jí nejde vůbec, ale vůbec o lidi, ale o peníze. Nejraději bych vám řekla, že je to bába sprostá a to taky je. Na to, že je docentka csc, nemám co říct. Jsem z toho smutná a dělám hodně chyb, tak se omlouvám.
Pá Irenko.
Chyby Marta opravdu udělala. Opravila jsem je. A tohle je druhý e-mail:
Komu: "Irena Fuchsová" <fuchsova.irena@centrum.cz>
Datum: 27.10.2014 15:41
Předmět: Irenko, ještě tohle.
Když po mně chtěla původně těch 30 korun, tak jsem neměla drobné a dala jsem jí dvoustovku. Irenko, oni ještě nevěděly, kolik si za tu kopii mají vzít a pak se domluvily, aniž bych to slyšela a věděla, že si vezmou 30 korun.
Jenomže já jsem jí - sestře - dala tu dvoustovku a ona mi takhle začala vracet drobné. Pak jsem požádala o tu stovku a ona ji dala na stůl a pak ji zas rychle vzala a potom říkala, že jsem si ji dala do peněženky a já jsem ji neměla v peněžence. Tak jsem musela ukázat, jestli ji fakt nemám a neměla jsem ji. Pak mi vrátila 140 korun.
Mě to bolí a mrzí. Já bych to přece neukradla.
Pá Irenko. To bylo moc ošklivý.
P. S. Trvám na tom, co jsem napsala na začátku. V roce 1955 to v oněch lázních, určitě nebyly bývalé dozorkyně z koncentračních táborů a teď, v roce 2014, to určitě nejsou zlodějky! Byly to přepracované ženy, které měly v roce 1955 hodně starostí. S manželem, s dětmi, s pacienty. A mají hodně starostí i teď, v roce 2014. S manželem, s dětmi, s pacienty.
Nicméně se v roce 1955 chovaly jako bývalé dozorkyně z koncentračních táborů a v roce 2014 se chovají jako zlodějky.
