Už bych ve svých letech opravdu nemusela být idealistka. Myslet si, že se po dvaceti letech bulvár změnil? Že vyspěl? Zmoudřel? Zcivilizoval se? Ťukám si na čelo. Seš blbá! Nezměnil se ve světě, proč by se měl měnit v Česku?
O spoluautorce, Lucii Šilhové, se čtenář dozvěděl jediné. Že je publicistka. Ale už ne, že před touto křtěnou knihou napsala tři knihy. Matkou ve vyšším věku, Beru to na sebe a Svedu to na tebe. Knihy nesmírně vtipné a odkrývající to, co většina z nás tutlá. Kromě práce v mnoha časopisech, byla například i několik let šéfredaktorkou Magazínu ONA DNES. Vím to, protože Lucii znám.
Tak vono je to furt stejné, vzdychla jsem si zklamaně.
Když jsem v letech 2004-06 křtila své knihy v kolínském knihkupectví, jezdil se mnou na křty
Ondřej Vetchý. Nebylo to od něho tak úplně nezištné. Zkoušeli jsme spolu v Činoherním klubu,
po zkoušce jsme nasedli do auta, já s nápovědním textem a celou cestu do Kolína jsme dřeli
text jeho role. Křest fotil můj kamarád a já fotografie nosila po redakcích, do kterých jsem
psala a redaktorky mi laskavě fotky ze křtů uveřejňovaly.
Jednou jsem jedné holčině v redakci dala fotku, na které jsem byla s Ondřejem a řekla jsem jí, tady jsme spolu.
Vzala fotku a řekla, to nevadí, vás odstřihnu...