Řekla bych, že je to stejné, jako si hledat partnera. Když chceme najít partnera, musíme mít o něm představu. A když chceme najít čtyřlístek, musíme po něm koukat.
Jestli si muž přeje za svoji životní partnerku milovnici vážné hudby, nepůjde si ji hledat na Hlavní nádraží mezi narkomany. A zrovna tak, když chce najít čtyřlístek, nepůjde ho hledat na prošlapaný chodník, kde neroste vůbec nic, natož čtyřlístky!
Když máme přesnou představu o svých životních partnerech, je nám i jasné, v jaké společnosti je musíme hledat. Když jdeme hledat čtyřlístky, víceméně víme, že je nenajdeme na klasickém, pravidelně udržovaném trávníku mezi domy ve městě. Na takovém trávníku nás nepřekvapí nic, a tak nás tam určitě nepřekvapí ani čtyřlístek. Ale když se systematicky zajímáme o čtyřlístky, a pravidelně je na „svých“ místech objevujeme, tak je pochopitelné, že se na tato „svá“ místa soustředíme a proto slavíme s nalezením čtyřlístků, pravidelně úspěch.
Ale měli bychom vědět, že i když hledáme na „svých“ místech, není nález čtyřlístku samozřejmý! Musíme pohledem soustředěně hledat čtyři lístky na tenkém stonku. Sem tam musíme i prohrábnout třílístky prsty, aby se nám čtyřlístek lépe našel. A neustále musíme koukat a koukat. Systematičtí hledači čtyřlístků dobře vědí, jak se třílístky dokážou rafinovaně maskovat za čtyřlístky. Tak rafinovaně, že někdy utrhnete třílístek a dlouho jste přesvědčení, že je to čtyřlístek, a pak najednou zjistíte svůj omyl, protože maskovat se nikdo nemůže věčně, my ani třílístky…
Stejné to je i s vybíráním životního partnera. Někdy si myslíte, že jste ho našli. Je přesně podle vašich představ a vypadá to, že i vy zapadáte do jeho představ. Všechno začíná pomalu směřovat k tomu, že se vaše životní cesty spojí v jednu. Ale pak zjistíte, že jste špatně koukali, a prachobyčejně jste se zmýlili. Zjistíte, že jste si vybrali někoho, kdo nemá s vaší představou o životním partnerovi, vůbec nic společného. Zjistíte, že jste s velkou slávou utrhli čtyřlístek, abyste po čase zjistili, že to je pouhý třílístek…
Pokud se vám tato úvaha zdá poněkud pesimistická, uklidním vás. Jsou tady přece ještě zázraky! A ty se dějí stále!
Najdete čtyřlístek, aniž byste ho hledali. Jdete zamyšleně parkem, zastavíte se, koukáte po vajglech, poházených v trávě a najednou! Čtyřlístek. Na první pohled vám je jasné, že je to pravý čtyřlístek! Možná i první ve vašem životě! A tak se sehnete a posvátně ho utrhnete a máte pocit, že něco nového ve vašem životě začíná, a zrovna tak se může stát, že potkáte svou životní družku, milovnici vážné hudby, ve zpožděném rychlíku z Kolína do Prahy. A řeknete si, zázrak! Stal se zázrak!
Těch příkladů bych tady mohla nasázet víc, ale nasázejte si je sami, pokud chcete.
Já vám dám na závěr už jenom jednu radu.
Moje babička mi vždycky, když jsem našla čtyřlístek, říkala, musíš ho někomu dát, teprve potom budeš mít štěstí.
Se čtyřlístky to dělám dodnes, ale nikdy bych tuhle radu nedala těm, kteří si najdou životního partnera podle svých představ. Věřte svému štěstí, a nalezeného partnera pevně držte, nepouštějte a hlavně, nikomu ho nedávejte!
