Nejradši bych napsala „s chlapama“, ale to by nebylo mluvnicky správné. Škoda. Vyznělo by to víc... Chlapsky? Ano. Chlapsky!
Měla jsem o dva roky staršího bratra, který v mých patnácti letech pochopil, že k nám někteří jeho kamarádi nechodí kvůli němu.
Seděla jsem v kuchyni na kanapi a četla si. Občas jsem pronesla, že Allen Ginsberg je lepší než Gregory Corso. Že jsem přečetla celého Jiráska a nenudil mě. Že miluju Faulknera.
Kamarádi byli šokovaní, ale v patnácti letech mě nezajímali. Začali mě zajímat až za rok, kdy jsem objevila neprobádané, nádherné území, které se rovnalo mé lásce ke knihám.
Ale aby mě ti kluci zajímali, museli být chytří. Vtipní. Museli chápat můj černý humor. A musela jsem mít pocit, že by mě ubránili, kdybych se dostala do nebezpečí.
Kromě kluků se tehdy kolem mě vyrojilo i několik maminek, které mě seznamovaly se svými syny, vysokoškoláky. Zvaly mě do svých vil, kde se mnou jejich chytří a hodní kluci seděli v obývacím pokoji, pili jsme kafe, povídali si a já věděla, že jsem tam naposledy. Vila? Manželství? Děti? Proboha?! Přitahovali mě hubené máničky v džínách, beatnici, alkoholici, malíři, muzikanti, poetové. Nezajímalo nás, co provedeme se svým životem dál. Nezajímala nás budoucnost, děti, majetek, kariéra.
Psala jsem si do šuplíku, četla, pracovala jsem v kolínském divadle, měla jsem kolem sebe partu kolínských bohémů, přelévali jsme se z mejdanů na mejdan, z hospody do hospody, debatovali jsme, chodili do kina, a do toho všeho mě sladce trápily moje nádherné lásky, které měly jepičí trvání – to byl náš život.
Pak mi bylo třiadvacet a moje kritéria se pořád neměnila. Aby mě kluci zajímali, museli být chytří. Vtipní. Museli chápat můj černý humor. A musela jsem mít pocit, že by mě ubránili, kdybych se dostala do nebezpečí.
Můj první manžel, kterého jsem si vzala v roce 1974, tohle všechno měl, ale po narození syna jsem zjistila, že mě neubrání. Můj druhý manžel, pan Fuchs, kterého jsem si vzala v roce 1980, tohle všechno měl a má.
Příští rok mi bude sedmdesát a na otázku, čím mě zaujme muž a co je pro mě opravdu důležité, odpovím stejně, jako když mi bylo šestnáct.
Zajímají mě muži chytří. Vtipní. Musí chápat můj černý humor. A musím mít pocit, že by mě ubránili, kdybych se dostala do nebezpečí.
