Jak ruský tank nepřejel sovětskou vlajku
Bydlela jsem s rodiči a s dvěma bratry kousek od mostu přes Labe.
21. srpna 1968 mě tátův křik probudil před pátou hodinou. Nevadilo mi, že mě vzbudil, stejně bych za chvíli vstávala, ale proč, proboha, křičí?!
„Napadli nás Rusové! Napadli nás Rusové!“
Běhal po našem bytě a všechny nás vzbudil, ale co křičí, nám došlo, teprve když jsme si všimli, že v ruce drží sekyru.
Stál uprostřed velkého pokoje, kde spal s maminkou a jedenáctiletým bráškou Františkem, a já s Kájou, starším o dva roky, jsme přiběhli ze svých pokojů a stáli u dveří. Všichni jsme mlčeli a poslouchali to strašné hučení, které se na nás otevřenými okny valilo od Labe. Do ticha a hučení přiběhla z přízemí babička a vzala tátovi sekyru z ruky.
„Karle, neblázněte! Rusové vás zastřelí!“
A pak jsme se všichni z domova vytratili, táta s maminkou do práce, každý na jiný konec Kolína, babička zůstala doma s Františkem, Kája běžel k tankům a já chvíli stála na rohu spořitelny a koukala na most, přes který se valily tanky jeden za druhým.
Všude stáli lidé. Mlčky. Bezmocně. Vypadali, jako by vystoupili ze svých ranních snů a čekali, kdy se do nich vrátí, aby se probudili do života bez tanků.
Musela jsem jít do divadla vydrhnout dvě řady dřevěné podlahy v hledišti. Kdybych je dneska nevydrhla, nestačila bych hlediště připravit na první představení. V půl šesté jsem začala drhnout a v půl deváté jsem byla hotová. V divadle byly prázdniny, tak tady byla jenom vrátná, já a mé tři kolegyně uklízečky, staré dámy, které v půl deváté snídaly a o hučení nic nevěděly.
Vytratila jsem se z divadla a letěla na most.
Byly prázdniny, chodníky byly plné mladých lidí, volali jsme na ruské vojáky, idítě damój! Idítě damój! A když jsme se z malého tranzistorového rádia dozvěděli, že nás Rusové přijeli zachránit, protože je u nás kontrarevoluce, začali jsme volat, zděs nět kontrarevolúcija! Idítě damój! Okupánti!
Blížilo se poledne, tanky se pořád valily jeden za druhým a my byli čím dál zoufalejší. Najednou se kolona na konci mostu, v místech, kde tanky zahýbaly doleva a sjížděly z kopce, zastavila. Bylo ticho.
A já uviděla našeho Káju, jak stojí před tím prvním tankem, který zastavil celou kolonu, a na silnici, před jeho pásy, rozprostírá sovětskou vlajku. Pečlivě a pomalu. Pak se rychle vrátil do davu na chodníku.
Pořád bylo ticho.
Tank stál a jeho hlaveň se pomalu točila kolem dokola, jako by si nás prohlížela. Pak z tanku vylezl mladý vojáček, sebral vlajku, nastoupil s ní do tanku a ten se rozjel...
Seběhli jsme se kolem Káji a s námi k němu přišli i dva kolínští tajní, kterých jsme si do té doby nevšimli a prosili nás, abychom podobné věci už nedělali.
„Nemuselo by to dopadnout dobře. Mohli by střílet. Neprovokujte je!“
Mezitím přijeli z Prahy naši herci, u divadla se začaly podepisovat archy proti okupaci, já běžela koupit do galanterie trikolory a špendlíky, divadlo bylo během chvilky v obležení lidí, každý chtěl podepsat, že nesouhlasí s okupací a já stříhala trikoloru na tisíce malých kousků a pak mě museli vystřídat, protože se mi udělaly na prstech puchýře.
Vrátit se do svých snů, ze kterých nás 21. srpna 1968 probudily tanky, jsme mohli až za dlouhých dvacet jedna let...
Irena Fuchsová
Babiččina moudrost
V polovině padesátých let mi bylo pět let. Maminka byla se mnou a s bráškou o dva roky starším, doma. V dětském kolektivu, o kterém se říká, že je krutý, jsem tedy nebyla, ale přesto jsem si denně uvědomovala, že jsem postižená.
Irena Fuchsová
A co by sis dal? Co tam máš.
Něco bych si dal, ozve se pravidelně pan Fuchs hodinu po večeři, kdy končím poslední kolečko večerních prací a chystám se zmizet ve svém pokoji.
Irena Fuchsová
Jak to, že nevíš, kolik stojí kilo brambor?!
Protože je jdu koupit, když je potřebuju a to je mi fakt jedno, kolik stojí! - A kolik stojí máslo, co kupuješ? - Nevím. Je české, dobré a má 82% tuku.- Jarda koupil pět másel, jedno za třicet korun. - Tak to mu přeju dobrou chuť!
Irena Fuchsová
Proč na mě ta baba čumí?!
Jako by nestačilo, že jsme ráno zaspali a ve spěchu se oblékli tak, že jsme z toho celý den byli nesví, vona se teď i ta baba z vedlejšího baráku musí zastavit, otočit se a čumět a čumět, dokud ji nepřejdeme. Zkazí nám celý večer!
Irena Fuchsová
Menstruační vložky jako velikonoční předkrm
Nevím, jak to bylo v dětství u vás, když se obědvalo. Jsem ročník 1950 a odmalička jsme my, děti, věděly, že se u jídla nemluví například o tom, že jsme byly kakat a dospělí nemluví například o tom, že včera zvraceli.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
Vláda má jednat o programu návratu části uprchlíků před válkou na Ukrajinu
Program pomoci při návratu uprchlíků na Ukrajinu má na programu vláda. Platná podoba lex Ukrajina...
Ženě vybuchla ve vagině petarda, málem zemřela. Před soudem stane její manžel
Před soud předstoupí Ukrajinec, který podle obžaloby loni v září v Kožlanech na Plzeňsku vážně...
ANALÝZA: Smutný Den nezávislosti Izraele. Ve válce, opuštěn a rozhlodáván zevnitř
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli „Měli bychom to oslavit. Určitě půjdu na hřbitov s kyticí květin a každému padlému dám na hrob...
Česká stopa zatčených oligarchů vede nejspíš k luxusním bytům v Praze
Premium Ukrajina by mohla poprvé usilovat o zablokování nemovitostí, které její občan vlastní v Praze. Jak...
- Počet článků 748
- Celková karma 31,10
- Průměrná čtenost 2339x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda