Vyprávěla mi známá, co špatného potkalo její kolegyni, kterou nemá nikdo rád, protože roznáší po firmě drby, vymýšlí si, co kdo o kom řekl, a když si ji někdo "podá", ječí na něj, že pro pravdu se každý zlobí!
"Nikdo z nás jí to nepřeje. Ale kdyby se na jednu misku vah dalo to, co nám za celé ty roky udělala a na druhou misku to, co ji postihlo, myslím, že ta naše miska by zůstala dole," řekla známá a dodala to, co známe všichni. "Boží mlýny melou. Pomalu, ale melou."
A já si vzpomněla, jak boží mlýny mlely v mém případě dokonce dvakrát.
Když jsem v září 1965 nastoupila na kolínskou SVVŠ (Gymnázium), jela moje třída na chmel, a já, protože mám dětskou obrnu a navíc jsem s postiženou nohou byla čerstvě po operaci, jsem na chmel nejela, ale ještě s několika studenty jsme uklízeli kabinety.
Byl mezi nimi jeden ze třetího ročníku a ten mi několikrát za den do očí řekl, kulhavá! Když jsem ho uslyšela poprvé, myslela jsem si, že jsem se přeslechla. Ale on to řekl ten den ještě asi pětkrát. Nikdo jiný to neslyšel, jenom já.
Samozřejmě, že mi to vadilo a na sebevědomí mi to nepřidalo a mohla jsem si stokrát říkat, ty blbečku, a četl jsi Ginsberga a Corsa? Ani nevíš, kdo to je, co? Ne, tohle mi opravdu nepomohlo.
Podruhé se mi to stalo po mé třicítce. Syn měl jet poprvé na pionýrský tábor a dva dny před odjezdem mi volali z továrny, která tábor pořádala, že vědí, že pracuju v divadle a mám prázdniny, a jestli nechci jet na tři týdny s ním, jako pomocná síla do kuchyně. Jela jsem.
Byl tam vedoucí, bylo mu přes dvacet a koukal na moji levou nohu po obrně dost vyčerpávajícím způsobem, nicméně tak, že jsem si toho všimla jenom já. A kdykoli šel kolem mě, řekl tiše, pajda.
Příjemné to nebylo, ale už mi nebylo patnáct, byla jsem nad věcí a říkala si, má asi nějaký problém...
Ve svém životě jsem se s podobným chováním setkala dvakrát. A jako na potvoru to byli tihle dva chlapci z Kolína.
Ten první chlapec šel na vojnu, kde mu omylem prostřelili koleno a on přišel o levou nohu. Neoženil se, děti neměl, žil sám a sám před pár lety i zemřel.
Ten druhý chlapec přišel také o levou nohu, asi v pětatřiceti. Nevím, co se mu stalo, ale když jsem se to dozvěděla, šokovalo mě to.
Občas se potkáme. "Pajdá" Kolínem a vypadá to, že i on, stejně jako ten první chlapec, zůstal sám.
