To byla nejpodivnější otázka ze všech otázek, které mi položili muži, když mi bylo kolem dvaceti. Muži, kteří o mě měli zájem. Jak jsi zajetá? Nepochopila jsem, jak to můj kamarád, o dvaadvacet let starší, myslí. Napadlo mě auto.
Auto a řidičák.
Neměla jsem jedno ani druhé a chtěla jsem mu odpovědět, že zajetá nejsem, i když jsem tušila, že o tohle zajetí mu asi nejde, což mi vzápětí potvrdil.
"Myslím sex. Jak jsi zajetá."
Představila jsem si několik svých sexuálních zkušeností, které si byly dost podobné.
"Normálně," odpověděla jsem. Smutně přikývl.
"Myslel jsem si to. Když jsem studoval, matka mě strašila, že nesmím se žádnou nic mít, abych ji nepřivedl do jiného stavu. Dopadlo to tak, že teď se v tom prostředí necítím dobře."
Rozhlédla jsem se po svém bytě. Jeden pokoj. Předsíň. Po babičce, u které jsem byla hlášená, a po její smrti přepsali na byťáku byt na mě. Co se mu tady nelíbí? Mám to tady útulný! A hlavně je to jenom moje!
Vzdychl.
"Tam. V tom prostředí. Když jsem vevnitř. V ženě."
"Aha."
"Ale žena se dá uspokojit i jinak!"
Objal mě, natlačil mě na starou skříň, před kterou jsme stáli a začal mě líbat. Snažila jsem se dostat dál od skříně, protože mě natlačil přímo na velký klíč, který se mi zarazil do zad. Rozvášnil se, tlačil se na mě víc a víc, já se zase tlačila od skříně a pak konečně přestal.
"Líbilo se ti to?" Protože to vypadalo, že jemu se to líbilo dostatečně, a další přiražení na klíč mi nehrozí, přikývla jsem, on se spokojeně usmál, něžně mě políbil a odešel.
Otázky dalších mužů už nebyly tak divné.
Například: "Kolik toho sníš? Jíš hodně?"
Nebo: "Šiješ si na sebe? To je výborné! A do divadla bych mohl chodit zadarmo, že? Ušetřili bychom."
Pan Fuchs, se kterým budeme 2. 2. 2022 čtyřicet dva let, se mě nikdy na nic neptal. Možná proto, že jsme se znali od svých osmnácti let, a i když jsme si žili své životy, věděli jsme o sobě a vzali jsme se, když nám bylo třicet.
Nebo se neptal, protože věděl, že je lepší, když se muž ženy radši na nic neptá.
