Před takovými pěti lety jsem se stala přiměřeně línou. Ano, přiměřeně línou. Odmítám si totiž připustit, že "stáří klepe na vrátka, aby mi taktně sdělilo, že moje síly ubývají". Ať si klepe u někoho jiného a mě nechá na pokoji.
Tehdy jsem přestala dělat pět - šest věcí najednou, abych po tvrdě odpracovaném dopoledni odcházela spokojeně a hrdě na vlak a jela do Prahy na zkoušku v Činoherním klubu.
Byla jsem spokojená a hrdá! Chápete to?!
Ty vole, říkala jsem si, když jsem dopadla na sedadlo ve vlaku, proč?! Proč seš tak blbá a tohle všechno děláš?! Ráno jsi šla se psem, nakoupilas, ustlalas, uklidila, uvařila, upekla, přesadilas kytky, vyluxovala, znovu jsi šla se psem a pak jsi sotva dolezla k autobusu, který tě dovezl na nádraží.
Proč takhle blbneš?! Stejně tě nikdo nepochválí! Proč by tě někdo chválil? Děláš jenom svoji práci a že ji uděláš tolik za dopoledne, je tvůj problém. Jo, ahá! Děláš to, abys byla spokojená a hrdá! Tak to jo.
Něco ti řeknu, tvůj pocit spokojenosti a hrdosti je na hovno.
Hezky jsem si to se sebou před pěti lety vyříkala a od té doby dělám jednu věc a dost. Stejně to ostatní průběžně udělám, ale proč bych to měla dělat najednou?! Proč?!
Všechno šlo. Do dneška. Dneska mě zradila blbá mrkev. Vlastně i brambory. A i to blbý maso mě zradilo! Měla jsem dát panu Fuchsovi na oběd! Líbí se mu,dostávat na oběd a koupit si, na co má chuť a ještě se podělit s pejskem.
Nevím, proč jsem si řekla, že udělám dušený maso s mrkví a s bramborem. Připadalo mi to jednoduché! A když dám uvařené brambory, nakrájené na kousky, do hotové dušené mrkve s masem, pan Fuchs si to pěkně ohřeje v jednom hrnci a nemusí to dávat do mikrovlnky!
No, dopadlo to katastroficky! Nestačila jsem se podívat, jak mi jede vlak do Pardubic, kam jsem jela do rozhlasu natáčet, nestačila jsem si natočit vlasy, nestačila jsem si přečíst texty, které budu nahrávat, byla jsem nervózní, protože jsem neměla klid na nic, ale hlavně, že jsem krájela blbou mrkev, chystala maso, brambory a cibuli! Já musela ještě oloupat a nakrájet dvě cibule!
Měla jsem na sebe vztek. Nemusela jsem vařit. Pan Fuchs by si rád skočil oběd koupit a jak rád! Já bych měla na všechno čas a klid a pohodu...
Když jsem měla všechno hotové, vyříkala jsem si to s mrkví. Že se blbě krájela, protože je tvrdá, že jsem se málem řízla a že jsem myslela, že to budu mít hned uvařené, ale šlo to pomalu a...
A myslíte, že mi odpověděla? Neřekla ani slovo, jenom voněla.
A když jsem odpoledne přijela z Pardubic, bylo jí v hrnci po dně...
