Jak dobrota prohrála s hloupostí

Seděly jsme s Radkou v restauraci s výhledem na kolínskou ulici a najednou se před výlohou objevila žena s obrovskou čepicí a s obrovským úsměvem na mě mávala. Zamávala jsem také, ale Radce jsem zašeptala, že nevím kdo to je...

... a skoro okamžitě jsem zděšeně vydechla, ona jde dovnitř!

"Ahoj! Ireno! Ahoj," vykřikovala ta žena a protože jsem se tvářila, že opravdu, ale opravdu nevím, co je zač, stáhla si obrovskou čepici, ale ani to nepomohlo.

"Světluše! Světluše z facebooku! To mě nepoznáváš?! Světluše!"

Nevěděla jsem. Mám dost přátel, které přibírám podle toho, koho z mých přátel mají ve svých přátelích, ale když někoho z nich potkám na ulici, většinou tápu, ale zorientuju se rychle.

Ale tady jsem netápala, tady jsem letěla šipkou přímo na dno propasti!

"A jakou tam máš fotku?"

"No přece s Baronem!"

"To je kdo?" Možná se mi to zdálo, ale tahle otázka se jí dotkla.

"Můj pes." Pak řekla jeho rasu, kterou jsem okamžitě zapomněla, protože jezevčík to nebyl. 

Zkrátím to. Znala se snad s každým, kdo v restauraci byl, včetně číšníka. Vydržely jsme to půl hodiny, a pak jsme se s Radkou nenápadně domluvily, že půjdeme, já šla k baru zaplatit a začaly jsme se balit.

Světluše z facebooku šla také zaplatit, ale vzápětí se vrátila k našemu stolu.

"Chtěla jsem platit kartou, ale nejde mu to. Ňáká baba to přede mnou zablokovala. A já nemám ani korunu."

Toto sdělení mě nechalo klidnou. Je to problém číšníka, ať si to vyřídí spolu. Jenomže...

... Radka se natáhla po kabelce, kterou měla pověšenou na vozíku. Radka je totiž vozíčkářka, více méně odkázaná na pomoc druhých a jediné, na co se může spolehnout je pravá ruka, kterou se právě teď natahovala po kabelce.

"Já ti půjčím."

Světluše z facebooku neprotestovala, já vstala, Radce jsem řekla, ať se uklidní, že to zaplatím a šla jsem zaplatit, co Světluše z facebooku zkonzumovala. 130,- Kč.

Když jsem se vrátila, byla Světluše z facebooku pryč. Pomohla jsem Radce obléknout bundu a zabalit se do šály a pak jsme všichni tři, Radka, její asistenční pes Bisky a já, vyšli ven.

"Kde udělali soudruzi z NDR chybu," zeptala jsem Radky a ta provinile sklopila své nádherné oči.

"Neměla jsem jí nabízet, že to zaplatím."

"Nene, Radunko. Ty za to nemůžeš... Kde udělali soudruzi z NDR chybu...?"

A pak mi to docvaklo.

"Byla to moje chyba. Tys mohla tu peněženku klidně i vytáhnout! Ale já měla říct, Radko, tu peneženku schovej, ať se Světluše domluví s vrchním. To je jejich problém, ne náš."

P. S.                                                                                                                                  Všichni jsme v tomto roce udělali podobné chyby, mám pravdu? Tak vám s Radkou přejeme, abyste v roce 2020 žádnou podobnou chybu neudělali! My ji neuděláme určitě! :-)