Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Od konce šedesátých let minulého století až do devadesátek jsme spolu pracovaly v kolínském divadle. Po zrušení uměleckého souboru v roce 1992, jsme obě začaly pracovat v Praze. Eva jako inspicientka u pražských muzikálů, já jako nápověda v Činoherním klubu.
V roce 1970 mi bylo dvacet a Evě třiatřicet. Když se jelo na zájezd, seděly jsme vedle sebe a celou dobu si povídaly. Ze zájezdu i z představení jsme chodily spolu. Byly jsme do sebe zapadávající. A jsme pořád.
Vyprávěla mi o svém bohatém životě, já zase o svém, neméně bohatém, bylo nám spolu dobře. Vzpomínám si, jak jsme jednou v autobuse, cestou na zájezd, pořád něco mlely, mlely, a když jsme přijeli před divadlo v Ústí nad Orlicí, řekl nám ředitel Radimecký, holky, vy jste celou cestu nezavřely huby! Vo čem si to furt povídáte?!
Podívaly jsme se na sebe a věděly jsme své. Vo čem? Vo chlapech, přece!
13. září 1974 jsem se poprvé vdávala. Brala jsem si kulisáka z kolínského divadla a za svědka jsem měla svoji největší kamarádku z divadla, inspicientku Evu Audolenskou. Dlouhé šaty jsem měla půjčené od herečky Lorny Vančurové, která v kolínském divadle v té době hrála, a které se za pár let narodila čtyřčata.
Maminku Evy zavřeli v roce 1954. V květnu 1955 byla odsouzená na deset let za vlastizradu. Sedmnáctiletá Eva zůstala sama s tatínkem. 9. května 1960 vyhlásil prezident Antonín Novotný, amnestii a maminka Evy se vrátila domů. Po dvou měsících pro ni přišli a musela se vrátit zpátky, protože zjistili, že se na ni amnestie nevztahuje. Definitivně se vrátila domů v roce 1964.
V osmdesátých letech začal Evu balit krásný kluk. Kolíňák. Vysokoškolák. Budoucí právník. Samozřejmě, že jsme spolu jeho vzplanutí probíraly od A do Zet. Bylo to před dovolenou, Eva jela se synem Víťou do Jugoslávie, a milý budoucí právník byl nešťastný, pořád vzdychal, ty mi tam zůstaneš, ty se mi nevrátíš, a Eva se smála, proč bych tam zůstávala, proboha?
Když se z dovolené vrátila, tak za ní přišel, byl strašně vážný, a že prý jí musí něco říct. A pak z něj vylezlo, že je „u nich“ a byl na ni „nasazený“…
Eva žila naplno. Pořád. Každý den. Život doslova lokala, jako by se ho nemohla nabažit! Z ničím si nedělala starosti! Byla jako obrovský kombajn, který se žene lánem obilí, aby bylo sklizeno dobře a rychle!
Odešla 23. září 2023. Bylo jí 86 let.
Když jsem se to od její snachy Katušky dozvěděla, tak ze mě v slzách odcházely všechny naše společné vzpomínky, které už nikdy nebudu mít s kým sdílet. S Evou odešel kus mě.
A až teď, když odešla, mě napadlo, že jí možná Osud řekl, aby žila naplno! Aby žila i za svoji maminku, která byla deset let zavřená! Vyber si v životě za ni všechno, řekl jí Osud, všechno, co mamince nebylo dáno!
A Eva Osud poslechla. Vybrala si všechno. Nic nezbylo.
