Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Díky těmto dvěma a díky nádhernému smíchu paní Milky, kterým reagovala na všechno, co Petr řekl, bylo zkoušení této hry pro mě nezapomenutelné.
Jednou, když jsme se sešli před desátou hodinou na zkoušku, vyprávěla nám paní Milka, co se jí den před tím přihodilo v pražských ulicích.
"Šla jsem Celetnou ulicí od Staroměstského náměstí a všimla jsem si pána, který šel pomalu proti mně. Tipovala jsem ho na cizince. Angličan, Američan... Vysoký, štíhlý. Měl dlouhý, balonový plášť. Pásek od toho pláště se mu ale vyvlékl z poutka a on ho vláčel po zemi. Říkala jsem si, to nebude dlouho trvat, a on ten pásek ztratí! Chtěla jsem mu posunkem naznačit, co se děje, ale on byl zahleděný do mobilu, tak mi bylo jasné, že ho budu muset oslovit. V duchu jsem si zkusila, jak bych mu anglicky řekla, že může ztratit pásek. Ale v angličtině jsem si to nedokázala tak přesně vybavit. V němčině to pro mě problém nebyl. A tak jsem k němu došla, jemně se dotkla jeho rukávu a německy jsem ho upozornila na padající pásek. Pán se na mě překvapeně podíval, pak se usmál a slovensky mi odpověděl.
"Děkuju vám, paní Vášáryová! Jste velmi laskavá!"
Chápete ten trapas?! Já na něho německy a on to byl Slovák! Paní Milka se rozesmála a všichni jsme se smáli s ní. Když jsme se dosmáli, paní Milka příhodu dopověděla.
"Ptal se mě, co dělám v Praze, tak jsem mu řekla, že tady hraju v Divadle Na Zábradlí, a teď zkouším v Činoherním klubu a on říkal, paní Vášáryová, to až řeknu doma, tak mi to nebudou věřit..."
Petr Nárožný se potutelně usmál.
"Kdepák, paní Milko! Kdepák! Ten nebude doma říkat, potkal jsem v Praze Emílii Vášáryovou, ona tam hraje... Kdepák! Ten bude na Slovensku říkat, představte si, potkal jsem v Praze Vášáryovou! Vona je tam na léčení! Vona se zbláznila! Představte si, že vona chodí po Praze a se Slovákama mluví německy!"
Když během zkoušky režisér Polák vymyslel, aby paní Milka použila slova "krava sprosta", Milka se zarazila. "U nás krava sprosta znamená blbá krava. A v češtine to je čo?"
A Petr Nárožný jí okamžitě vysvětlil, co znamená "krava sprosta" v češtině.
"Paní Milko, když se u nás řekne kráva sprostá, tak to znamená, že dotyčná kráva je opravdu sprostá. Kráva sprostá je prostě kráva, která přijde na pastvu, rozhlédne se a řekne, zas je tu hovno a žádná tráva!"
V divadlech se běžně zkouší od deseti hodin do čtrnácti. Režisér Roman Polák, který do Prahy jezdil ze Slovenska, nám jednou na konci zkoušky oznámil, že zítra skončíme ve třináct hodin, protože ve třináct deset už musí sedět v autobuse. Petr Nárožný se k němu naklonil a zeptal se, a nejede vám něco dřív?
Hra, Návrat do pouště, se hrála až do roku 2005. Ale jak vidíte, moje vzpomínky na zkoušky jsou stále živé! :-)
