Příběh filmu Dánská dívka, režiséra Toma Hoopera, mě svými recenzemi zaujal už loni a vůbec nevadí, že jsem ho viděla až letos v létě.
Představitele hlavní postavy, Eddie Redmayna, bych nejraději objala a pošeptala mu, ty můj hrdino z dvacátých let minulého století, víš, že jsou dneska lidé, tobě podobní, šťastní i díky tvé touze?
Celý film jsem cítila nervózní chvění nad tehdejší zabedněností doktorů, kterým se „dánská dívka“ dostala do rukou a oni ji „léčili“. A když se konečně objevil doktor, který věděl, jak může dánskému malíři Einaru Wegenerovi, který se měnil v Lili Elbe, pomoct, ulevilo se mi.
A cítila jsem obrovskou úctu k jeho manželce, Gerdě Wegenerové, protože touhu svého manžela pochopila, a i když nad ní zoufale plakala, dobrovolně poslala svého manžela, kterého milovala, za jeho Lili Elbe, protože věděla, že s ní bude šťastnější.
Ten večer jsem neotevřela počítač, televizi ani rádio, knihu jsem nechala zavřenou, a znovu a znovu jsem se vžívala do pocitů Gerdy a Einera, a znovu a znovu jsem měla vztek na zabedněnost tehdejších doktorů. A potom konečně přišla úleva. Dneska by se už něco podobného stát nemohlo! Žádná podobná zabedněnost nás už dneska nemůže nikdy potkat!
Einer i Gerda by měli radost!
Za několik dnů jsem, bohužel, zjistila, že jsem se mýlila!
Poslankyně ČSSD, Pavlína Nytrová, vystoupila ve sněmovně proti zákonu, který by měl gayům a lesbám, žijícím v registrovaném svazku, umožnit osvojit si dítě druhého partnera, a svůj názor, kromě jiného, zdůvodnila slovy, že se homosexuálové budou snažit zlegalizovat sex s dětmi...
