Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Chlapec, který řekl, čím vším by chtěl být, byl nevýrazný hezounek, což ode mě nebyla lichotivá charakteristika, to přiznávám, ale je fakt, kdybych ho druhý den potkala, nepoznala bych ho.
Ale sebevědomí z něj doslova kapalo.
"Nedovedu si představit, že bych nebyl úspěšný! Protože od úspěchu se odvíjí i to další, co chci! Peníze! Sláva!"
Dívka, která seděla proti němu, z něho nespouštěla oči.
"To bys mohl být herec, Radku," vydechla nadšeně, Radek ale zavrtěl hlavou a já si oddychla. Blbců mezi herci je minimálně! Minimálně, fakt!
"Taky mě to napadlo, Terko. Být herec. Ale to je strašný výdej energie! A já bych patřil ke špičce, já už takový jsem, já, když něco dělám, dělám to naplno, měl bych peníze, ale stálo by mě to strašně úsilí! Okrádal bych se! Nežil bych tak, jak chci. A to nechci."
"A co tedy chceš," špitla Terka.
"V první řadě se musím co nejdřív odstřihnout od rodičů. Abych na nich nebyl závislý! A pak chci udělat všechno pro to, abych měl to, co chci! A nechci toho málo, to si piš! Chci mít všechno, co chci, ale chci zůstat svůj, i když budu úspěšný a bohatý! A to, že budu známý, to je jen taková třešinka na dortu! Důležitý je, že jsem už na základce věděl, co chci. I na gymplu. I teď, na vejšce. Jsem v prváku, ale už mám všechno dokonale nalajnovaný!"
"Kontrola jízdenek, prosím," ozvalo se nad námi, pan průvodčí zkontroloval nejdříve mě a pak se obrátil na dvojici naproti. Zkontroloval Terku, ale u Radka se zastavil.
"Máte průkazku?" Radek mu ukázal průkazku.
"Ta je stará. Potřebuju novou."
"Ale já JSEM student!"
"Já vím, že jste student, ale nemáte potvrzenou průkazku na rok 2024."
"Mám. Nechal jsem ji v kuchyni."
"V kuchyni vám není nic platná. Dejte si ji do peněženky," poradil průvodčí budoucímu úspěšnému, bohatému a známému... tak vám nevím, v koho nám vlastně tenhle chlapec vyroste...
