O dovolené jsem ráda, když mi pan Fuchs schválí, co chci vařit druhý den, což byla páteční koprovka. Knedlík koupím, maso mám uvařené, uvařím akorát vajíčka a koprovku, řekla jsem si spokojeně a nadechla jsem se "své" dovolené...
V naší samoobsluze jsem zamířila k regálu s koprem, a když jsem po něm natáhla ruku, všimla jsem si, že vedle je kopr, který neznám. Byl také ve sladkokyselém nálevu, a protože mám ráda nové věci, vzala jsem si ho.
Doma jsem otevřela skleničku a zjistila jsem, že kopr koprem nevoní. Když jsem použila prst na ochutnání a olízla ho, chuť nebyla vábná. Koukla jsem na nálepku na skleničce. Země původu: Slovensko. A vedle značka: Tento výrobek doporučuje Česká potravinářská obchodní a.s.
V pátek bylo dusno. Blížily se deště a bouřky. Vrátit se do obchodu pro "svůj" kopr mi přišlo stejně nevábné, jako chuť a vůně kopru ve skleničce přede mnou.
Po krátkém zaváhání jsem se rozhodla, že páteční koprovka bude. Hodím do ní smetanu, cukr, uvařená vejce, a včerejší uvařené maso. To je naštěstí vynikající a prošlo už kontrolou pana Fuchse ve čtvrtek večer s hořčicí a křenem.
Řeknu mu, že kopr nic moc, ale....
V tu chvíli jsem se do sebe pustila! Ty blbá, v únoru spolu budete čtyřicet let a ty mu chceš říkat, že se ti koprovka NEPOVEDLA, protože jsi koupila blbej kopr?!
Tak jsem uvařila koprovku, která mi koprem nevoněla, ani jsem v ní kopr necítila, ale byla jsem připravená za ni před panem Fuchsem bojovat do posledních sil.
"Ochutnej ji, jestli nemám něco přidat..." Nabídla jsem mu lžíci s hltem koprovky. Ochutnal a chvíli přemýšlel.
"Je dobrá... možná bych tam dal trochu..."
"Octa," pomohla jsem mu a pan Fuchs přikývl.
"Ale jenom trochu."
Když jsem slyšela od stolu lžíci, kterak cinká o prázdný talíř, zeptala jsem se, jestli nechce přidat. Chtěl.
V sobotu jsme nebyli doma, ale v neděli chtěl k obědu... opět koprovku.
Z této příhody plynou dvě ponaučení.
1) Kopr nemusí vonět koprem a přesto se z něj uvaří dobrá koprovka.
2) Nikdy neříkejte chlapovi, že se vám cokoli nepovedlo.
