Skřivani a sovy

Přiznávám, ( nevím, zda sebekriticky, či obdivně ) jsem skřivan. Každý nový den ráno je pro mne čistý, nepopsaný list a tak ledva oko otevru, hodlám ho podchytit a prožít hned od první vteřiny. Ledva oko otevru, funguju.  Než jdu ráno do práce, klidně upeču perník, nabarvím si vlasy, či naučím se stránku vzorců z ekonomické statistiky ( tohle je nejvíc na pováženou, extra odporné, jen to píšu… ).

 A s lidmi typu sova mám neustálé střety a trable. Ráno proto, že obtěžuji svými nadměrnými aktivitami, zvečera tím, že nejsem ochotna vůbec ničeho. Já toho vlastně ani nejsem schopna. Či pouze s největším sebezapřením. Prostě usínám.

A teď vám povím o tom, jak se skřivan se sovou setkal. Skřivan já, sova můj první manžel.

Náš synek dospěl do předškolního věku a dostal pozvánku na lékařskou prohlídku. Termín byl pro mne v práci kritický, tak jsem se ptala otce dítěte, zda s dítkem k doktoru dojde. Pravil vstřícně že ano, jenom mu to mám v inkriminovaný den připomenout. Přilepila jsem magnetem koresponďák na lednici a ráno dne "D" jsem dítko oblekla, posadila ke snídani a šla budit otce.

"Dnes, prosím na osmou jdete na tu předškolní prohlídku."

"Joó," škrabal se ve vlasech, sundal z lednice pozvánku,  koukal na ni, zoufale sebou kydnul na židli, rozlil dítku zbytek  kakaa  a pravil.

"Tomášku, máš nějaký balón?"

"Tati, kopačák je prasklý, ale mám ten barevný nafukovací na koupaliště a pak takové ty malé míčky."

"Noó, to nevadí, po cestě nějaký koupíme."

Můj mozek byl rozcvičen ráno učtenými stránkami ze základů filosofie, záchrannými pracemi stran rozlitého kakaa a makal na plné obrátky, ale diskuzi mezi svými chlapci,  nepochopil.

"Nač potřebujete balón?" ptala jsem se tupě.

Manžel měl zavřené oči, jednou rukou si rozepínal  pyžamový kabátek, druhou se ovíval pozvánkou. Posléze otevřel těžká víčka a začal mi strkat koresponďák pod nos.

"Tady píšou, že máme vzít s sebou míč," válel slova po patře a škrabal se… no přesně tam.

No že bych něco přehlídla? Vytrhla jsem mu lístek z rukou a znovu si ho čtu.

"Promiň, ale tady je napsáno: PŘINESTE S SEBOU MOČ."

Smála jsem se jako blázen. A taky mne, dodatečně mrzí, že jsem mu prozradila, co je na lístku napsáno a dostrkala je oba se vším potřebným z domu. Představte si údiv dětské lékařky, když tatínek přijde s chlapcem na předškolní lékařskou prohlídku a místo skleničky s ranní tekutinou přinese nafukovací, barevnou mičudu.

A ještě vám něco prozradím. Tohle píšu brzy ráno. Skřivánku náš, copak děláš….