Má Ježíšek mobil?

Taky Vás v čase předvánočním tak prudí byznys s narozením Páně?  Jako vlna tsunami se na nás valí spotřebitelské pozlátko. Alelůja.

Čelím tomu po svém. Zavřela jsem se přes víkend doma, nepustila televizi, opásla se starosvětskou bílou naškrobenou zástěrou po babičce a pekla cukroví. ( Legíny na zadku jsem stejně měla od mouky a cukru ).Třela jsem, míchala, vykrajovala, pekla, polévala a zdobila. K uspokojení mých chuťových buněk však stačí si dvakrát olíznout prsty od čokolády a jsem přeslazená téměř na celý rok. Jako obranu proti "cukru" vždycky týden dopředu naložím utopence. S feferonkami, okurkou, kapií a spoustou cibule. A tak jsem uprostřed domácí cukrárny popíjela svařák, ukusovala utopence a poslouchala Michnu z Otradovic a taky jazz a dávala manželovi vylizovat misky a zapalovala svíčky. A cukroví balila do ozdobných krabiček, protože jej peču pro děti a taky jako dárky.

Dnes ráno jsem přestříkla vůni vanilky a skořice Calvinem Kleinem a vyrazila do práce.

Přes náměstí jsem přecházela časně zrána, za tmy, před kostelem svítil nazdobený strom, kolem dřevěné figurky betlému, ztichlé dřevěné stánky. Vystoupala jsem po schůdcích ke zvonku a přála si mít neokoralé srdce a kochala se tichem. Ne dlouho. Zacinkala tramvaj a z jedno stánku se ozvalo:

"Kup si nás, jsme výhodná koupě. Pět párů za cenu čtyř. Bez ponožek nejsou vánoce."

Vedlejší stánek se nedal. "Přijď ochutnat, výborný trdelník," hulákal kousek kynutého těsta za padesát korun. Odvedle hystericky ječel hrnek. "Mě, mě si kup. Budu ti zdobit kredenc celý rok."

A když se přidal ještě hlas z lékárny, lákající na "zaručeně nejlepší pilule na klouby pro staříky," prchla jsem do klidu své kanceláře. No klidu…

Vlastně jsem o čase předvánočním vůbec nechtěla psát. Nechtěla, musím. Za jednou z mých kolegyň se zastavila dcera, šla ze školního divadelního představení.

"Jak se ti, Evi, líbilo divadlo?" ptám se.

"Nelíbilo. Vůbec mě do nebavilo. "Nějaký Josef s nějakou Marií pořád tahali po jevišti nějaké dítě. "

"A co Ježišek?" chtěla jsem dívčici nakopnout směrem k biblickému příběhu..

"Jo. Na toho se těším. Dostanu barbínu a mobil."

Alelůja.

Matce onoho dítka jsem v létě vyprávěla, že v rozhlase vysílali anketu o tom, že většina mladých lidí neví, co se stalo 21. srpna 1968.

Pravila.

"Ale to já taky nevím a vůbec mě to nezajímá."

A jednou, když jsem v rozpravě použila slovo falus, tak mi na druhý den řekla, že se ptala doma manžela a takové slovo vůbec neexistuje.

Prosím. Nevíte někdo, zdali má Ježíšek mobil a jaké má číslo? Já bych mu totiž ráda zavolala a poprosila o dárek pro tuto rodinu. Aby jim, nějak dodatečně, (mobilem nebo na letáku z hypermarketu ) přidělil touhu po poznání a vědění. Pokud mobil nezískám, nevadí. Napíšu starosvětský dopis. Přidám krabičku cukroví a flašku utopenců. Alelůja.