Potkal jsem ho dnes ráno. Tak kolem půl šesté. Vyjící vítr srážel ze stromů poslední zbytky listí, ale přes pokročilý podzim bylo nezvykle teplo. Vyšel jsem před dům se psem a zdálky jsem viděl temnou siluetu muže vlekoucího se podél plotu směrem ke mně. Muž byl skloněný a šel nejistým krokem. Teprve zář pouliční lampy odhalila jeho ztrhanou popelavou tvář. Skelné oči na mne nepřítomně chvíli zíraly a pohybující se ústa něco neslyšně zaševelila. Snad to měl být pozdrav, pokud byl, zanikl v sípavém kašli. I přes výrazné kruhy pod očima a vlasy slepené potem jsem poznal svého souseda. Zimničně se třásl, rukou se zachytil plotu a na vzdálenost dvou kroků ke mně vyslal další dávku uši trhajícího kašle. „Mám chřipku“, hlesl, „ale musím do práce“. Zalapal po dechu, vmetl mi do tváře ještě mohutné kýchnutí a potácivým krokem se vydal na cestu. Právě se mě pokusil zabít. A nebudu dnes poslední.
Tak, dost nadsázky, bude řeč o chřipce a co činit abychom přežili útok podobných "zabijáků", tedy o očkování. Pravověrným odpůrcům očkování proto nedoporučuji tento článek dále číst, mohl by jim zvednout krevní tlak, a pokud zrovna kýchají, mají horečku, všechno je bolí – přesněji, pokud mají chřipku – mohlo by je to i dočista zabít.
Český lid se cítí bezpečně
V České republice se proočkovanost pohybovala podle oficiálních statistik z roku 2008 kolem 7%, v článku doc. Chlíbka pro Zdravotnické noviny z letošního září dokonce až mezi 8 a 10%. Nějak mi to nekoresponduje s našimi pracovními čísly. Společnost MOJE AMBULANCE eviduje ve svých ambulancích téměř 80.000 klientů. Přes veškerou osvětu v ordinacích a na webu, minimalizovanou cenu vakcíny a bezplatnou aplikaci se podle spotřeby vakcín nemohu dopočítat ani třetiny uváděné statistiky – skutečně necelá 3%. A to si – při vší úctě k autoritám – myslím, že vzorek 80.000 dospělých osob by měl být statisticky významný. S celkovými počty může sice zahýbat větší proočkovanost dětské populace, ale že by až tak moc? Tomu se nechce věřit.
V každém případě jsem předchozími řádky jen chtěl naznačit, že z neznámého důvodu je chování občanů tohoto státu většinově bezohledné. A mám tím na mysli bezohledné jak ke svému zdraví, tak i ke zdraví ostatních.
Hráči se smrtí?
Každoročně u nás onemocní chřipkou cca pětina populace. To je pouze odhadované číslo, neboť obecně vycházíme z dat, která se týkají ošetřených osob. Protože chřipková sezóna trvá u nás zhruba od října do dubna, lze předpokládat, že řada chřipkových onemocnění je diagnostikována ne zcela přesně jako „viróza“ a do statistik nakonec zahrnuta není. Osobně bych předpokládal, že chřipkou v Čechách a na Moravě onemocní ročně kolem 40% neočkované populace, ale je to samozřejmě jen kvalifikovaný odhad.
Je třeba si také uvědomit, že se na komplikace spojené s chřipkou umírá. Každý rok zemře u nás v důsledku onemocnění chřipkou více než 2000 lidí, což je téměř dvojnásobek obětí autonehod. Komplikovaný průběh onemocnění chřipkou může potkat prakticky každého z nás a nežádoucí následky také nechodí po horách. Myslím, že stačí rozhlédnout se po svém okolí a určitě najdete někoho, kdo toto onemocnění odnesl podstatně hůř než týdenním poleháváním s horečkou. A to vůbec nezmiňuji děti, seniory nebo těhotné ženy.
Většina populace adrenalinové zážitky nijak zvlášť nemiluje, proč je tedy dobrovolně podstupuje právě u chřipky? V ceně vakcíny to nepochybně není. Mohou za to báje a pověsti.
Staré pověsti chřipkové:
1. Po očkování ji dostaneme
Na sklonku roku 1986 jsem byl na vojně očkován proti chřipce. Očkování proběhlo tak, že jsme na lžičku dostali jakousi látku, kterou jsme měli spolknout. Do týdne celá rota ulehla. Několik let jsem se po tomto zážitku protichřipkovému očkování vyhýbal, až s příchodem dětí mne žena přesvědčila, abych se očkování podrobil, že vakcinace je už přece jen na jiné úrovni. Pravidelně ji absolvuji už více než deset let a chřipka mě skutečně neskolila. Podotýkám, že v epidemickém období běžně přicházím do styku s těmi, kdo onemocněli. Stejnou zkušenost má řada lidí v mém okolí, kteří se pravidelně očkování podrobují, takže mýtus, že chřipku dostaneme jako následek očkování, neobstojí. Ostatně – vakcína virus neobsahuje, pouze jeho imunologicky aktivní část.
2. Chřipka tak jako tak přijde
Tady nelze než souhlasit. Bohužel příčinou je právě ona nízká proočkovanost. Toto tvrzení není argumentem proč se neočkovat.
3. Vakcíny jsou účinné jen proti loňským virům
Není to tak. WHO vytipovává viry, které budou pro danou sezónu nejpravděpodobnější a přesnost je až zarážející. Navíc je prokázáno, že imunita organismu je vyšší i v případě, že je člověk očkován proti jiné mutaci viru.
4. Vakcíny nejsou bezpečné, protože nejsou dlouhodobě testovány
Vakcíny se standardně testují a jsou bezpečné. Zlým jazykům doporučuji přečíst si příbalový leták k jakémukoliv volně prodejnému léku, který běžně používá. Samozřejmě, vzhledem k mutacím virů nelze vakcíny testovat několik let, ale to snad každý pochopí.
5. Je to jen marketingový trik jak vytáhnout z lidí peníze
Vpravdě medvědí službu udělaly naší „chřipce domácí“ nové mutace virů. Mám na mysli chřipku ptačí a prasečí, které ve spolupráci s médii v povědomí veřejnosti výrazně snížily vnímání její nebezpečnosti. Připočtu-li k tomu poněkud nejasnou situaci ve vztahu k centrálnímu objednávání vakcín a antivirotik, mediální bublinu kolem poslední „epidemie“ prasečí chřipky, pak se dnes v diskusích o chřipce setkáváme s chápavými úsměvy typu „co mi budete povídat, já vím své“. A veřejnost se podle toho bohužel chová. Pochopitelně ke své škodě.
O peníze nejde
Poslední dvě alarmující mediální kampaně nebyly zaměřeny na zisky farmafirem, jak tvrdí zastánci teorií spiknutí. Velké epidemie, které skutečně zabíjejí, se totiž cyklicky opakují a WHO má oprávněné obavy z jejich příchodu. To je také důvodem plošné medializace a bití na poplach při každém objevu neznámé mutace viru. Podceňování a zlehčování nebezpečí může mít dalekosáhlé důsledky pro celou populaci. Proto je rádoby hrdinské odmítání očkování nebezpečné jak pro vás, tak pro vaše okolí. A to bez ohledu na to, co dělá vláda či co říká prezident. Až totiž tu chřipku dostanete, nikdo z nich vám nakonec nepomůže. Stejně jako mému sousedovi.
