Blíží se konec roku a podpisy pod příslibem podání hromadné výpovědi velké části českého lékařstva se množí. Protest je z mého pohledu v mnoha případech na místě a sympatizuji s těmi, kdo se domáhají spravedlivé mzdy.
Šest let náročného (a nákladného studia), dvouletá příprava pro atestaci, ať počítám, jak počítám, nemohu najít srovnání s jiným povoláním. Pokřik ministra Dobeše o podhodnocování učitelů je proti tomu směšný, nemluvě o tom, že po nich nikde v Unii nikterak netouží. Nedávný příběh osmadvacetiletého učitele o živoření za necelých 20 tisíc měsíčně (otištěný v MF Dnes) mě dojímal pouze do té doby, než jsem se ke konci dočetl, že onen učitel má pouze maturitu a vysokou si teprve začal dodělávat. Připočtu-li k tomu neustálé zdůrazňování téhož ministra, že současní a bývalí maturanti jsou banda nedouků, pak si myslím, že tu cosi zahnívá.
Ale ponechám stranou jiné obory a vrátím se k lékařstvu. Všichni uznávají, že nároky lékařů jsou v zásadě oprávněné. Obrovská odpovědnost, práce pod soustavným tlakem, nutnost(!) průběžného vzdělávání, to všechno veřejnost uznává. Jen nějak už nechce vidět, že by ten doktor měl vydělávat víc než soustružník či dojička. Použil jsem záměrně obory, které pamětníkům minulého režimu navozují pocit rovnostářství. Odtud totiž pramení ta neochota přiznat jiným zaslouženou odměnu. Samozřejmě, jsou lékaři a „lékaři“. Ale nepochybně najdeme i různé kategorie soustružníků a dojiček. Proto by mělo platit i nyní ono socialistické „každému podle jeho práce“ bez výjimky ve všech zaměstnáních. Lékaři jistě budou souhlasit, protože to nárok na spravedlivou odměnu za hodinu práce nesnižuje.
Do konce roku chybí sice ještě nějaký ten pátek, ale nemocnice už chystají krizové scénáře. Přesto si ale nemyslím, že by na jejich realizaci došlo. Není zřejmě nutno obávat se odchodu takové části lékařů, aby to výrazně ohrozilo zajištění péče v tomto státě. Co je skutečný problém, je to, že odejde ta část, která je „akčnější“ a z pohledu manažera schopnější. Navíc půjde nepochybně o mladé lidi, kteří budou téhle zemí za pár let citelně chybět. Nedělejme si totiž iluze, že odjedou do světa, aby nasbírali zkušenosti, vydělali a vrátili se pracovat domů za zlomek mzdy, kterou obdrží jinde. Takhle to vážně nefunguje, valná část lékařů-emigrantů zapustí kořeny, najdou si partnery, přátele, postaví domy.
To je jeden aspekt, a ten druhý je závažnější. V době, kdy šetříme, kam jen oko dohlédne, vychováváme za drahé peníze vysoce kvalifikované odborníky pro jiné země, které do jejich vzdělání nemusí dát ani euro. Ano, už jsem slyšel i bagatelizování tohoto faktu slovy: „o co vlastně jde, místo nich přijdou stejně kvalifikovaní z Ukrajiny nebo z Číny“. Nevím jak čtenáře, ale mě tato myšlenka nenaplňuje přílišným optimismem. Domnívám se totiž, podobně jako paní Merkelová, že multikulturalismus je mrtvý a skutečně netoužím domlouvat se jednou na akutním příjmu ve stavu na pokraji vědomí s lékařem, který česky rozumí jen několik základních slov a zatím si ještě plete pojmy pravá a levá.
Proto odpovídám na otázku položenou na počátku: 1. Ano, lékaři odejdou, 2. Ne nemusíme se obávat, že by nás to nyní významně ohrozilo, 3. Ano obávejme se velmi, že nás to ohrozí za několik let.
Přátelé, mysleme na hlavně budoucnost. Až nám totiž zaklepe nemoc na dveře, budeme v tu chvíli chtít, aby nás ošetřoval erudovaný a dobře placený lékař. Ale to už taky může být pozdě.
