Znepokojující statě z evangelií

   V evangeliích můžeme najít statě, které nekorespondují s oficiálním učením křesťanských církví. Mezi ně patří také ty, které popírají učení, že Kristus přišel na zem proto, aby se obětoval na kříži a svou obětí spasil svět.

   V protikladu s křesťanským tvrzením existují totiž názory, že tomu tak vůbec nebylo. Že Kristus přišel hlavně proto, aby přinesl čisté Boží Slovo, a že spása spočívá jedině v dodržování Slova Páně a v životě v souladu s ním. Existují názory, že smrt Krista na kříži nebyla vůbec záměrem Stvořitele. Že to byla ze strany lidí jen obyčejná vražda, která měla odstranit nepohodlného nositele Pravdy a jeho, pro temnotu nebezpečné učení, ukazující lidem cestu ke spáse. Ukazující jim, jak mají správně jednat, myslet a žít, aby mohli dojít k spáse, ale také k šťastnému a plnohodnotnému životu už na zemi.

   No a právě o tom, že s Kristovou smrtí může být všechno jinak, o tom, že jeho smrt nebyla Stvořitelem chtěná, že to byla obyčejná vražda, která lidstvo nespasila, ale zatížila těžkou vinou, právě o tom svědčí některé, výše zmíněné, znepokojující statě z evangelií. Znepokojující jsou z toho důvodu, že za vraždu Syna Stvořitele přijde těžká odplata. No a my se nyní podívejme blíže právě na tyto statě.

   První z nich je opisuje, jak kráčel Kristus zbičovaný, zakrvácený, s trnovou korunou na hlavě a pod těžkým břemenem kříže na Golgotu. A ženy, lemující cestu a pozorující tento výjev nad ním plakaly. Ježíš jim však řekl: "Neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a svými dětmi. Neboť pokud se toto děje se zelenou ratolestí, co se bude dít se suchými?"

   Kristus tedy mluvil o těžkých důsledcích za tento čin. Mluvil o tom, že pokud lidstvo na zemi způsobuje nelidské utrpení duchovně živému a nevinnému, a vraždí ho, co se asi bude dít v nutných zpětných účincích zákonů stvoření s těmi, kteří nejsou nevinní a jsou duchovně mrtví? To znamená, že se s nimi bude dít ještě něco mnohem horší! A proto nemáme plakat nad Kristem, ale sami nad sebou a svými dětmi.

   Tato stať z evangelií, ačkoli je více než srozumitelná, se ostře vymyká oficiálním výkladům křesťanských církví. Na pláč žen totiž reagoval Ježíš úplně jinak, než by se na základě církevního výkladu očekávalo. Neřekl jim: "Neplačte nade mnou, protože to, co se se mnou děje, je Vůle Stvořitele. Mé utrpení a smrt jsou obětí za vaše hříchy a já vás jimi spasím."

   Kristus tedy v souvislosti s vlastním utrpením a smrtí nemluvil o spáse, ale naopak, hovořil o těžkých důsledcích, které má lidstvo očekávat za tento čin. Kristova smrt na kříži nás tedy nespasila, ale uvrhla na nás těžkou vinu, za kterou budeme muset nést zodpovědnost.

   A teď se podívejme na druhou, podobně znepokojivou část z evangelií. Jde o podobenství o nevěrných vinařích.

   Říká se v něm o tom, že jistý člověk pronajal svou vinici vinařům a stanovil podmínky pronájmu. Po roce poslal k vinařům svého služebníka, aby vyzvedl dohodnuté nájemné. Vinaři však sluhu zbili a poslali naprázdno pryč. Majitel vinice za nimi poslal dalšího sluhu, ale toho dokonce zabili.

   A když se to opakovalo ještě několikrát, řekl si majitel vinice: "Pokud nemají respekt před mými sluhy, pošlu k ním vlastního syna. Jeho snad poslechnou. A poslal k ním svého syna.

   Ale když ho vinaři spatřili, řekli si mezi sebou: "Je to jeho syn, který je dědicem vinice. Pojďme a zabijme ho, a vinice bude naše". A tak také učinili.

   V závěru podobenství se nachází otázka: "Co udělá majitel vinice s nevěrnými vinaři?" Odpověď zní: "Přijde, zahubí je a vinici pronajme jiným!"

   Přijde a zahubí je!

   Majitelem vinohradu je Stvořitel a vinohradem je Země, kterou dal Pán lidem do pronájmu. Stanovenými podmínkami pronájmu je dodržování Vůle Stvořitele lidmi na zemi. Jeho Vůle je zakotvena v Desateru a nevyhnutelným ovocem dodržování Desatera je dobro, spravedlnost, ušlechtilost, čestnost a láska. Tyto ctnosti jsou nájemným, které měli lidé každoročně platit Stvořiteli za své právo přebývat na zemi a ve stvoření.

   Ale protože lidští vinaři dohodnutý nájem ve formě dobra, spravedlnosti, ušlechtilosti, čestnosti a lásky Majiteli vinohradu neplatili, poslal za nimi své služebníky - proroky, aby je na to upozornili. Ale lidští vinaři upozornění služebníků Páně ignorovali, a dokonce na nich útočili a zabíjeli je.

   Nakonec k nim Stvořitel poslal svého Syna doufajíc, že před ním budou mít lidé respekt. Ale oni jeho Syna surově zavraždili. Tato vražda však bude mít pro lidstvo neblahé důsledky stejně, jako měla pro vinaře v podobenství.

   Kristova smrt na kříži tedy nebyla Stvořitelem chtěnou obětí, provedenou na spásu lidstva. Naopak! Ze strany lidí to byla vzpoura proti Bohu! Byla to vzpoura proti Majiteli pozemské vinice, jehož Syna, vybízejícího lidstvo svým učením na cestu spásy prostřednictvím lásky, spravedlnosti a ušlechtilosti, lidé zavraždili.

   Smrtí Krista nemohlo být tedy lidstvo spaseno, ale naopak, v zákoně zpětného účinku ho za to neočekává nic dobré. A právě kvůli očekávaným negativním důsledkům řekl Ježíš ženám, aby neplakaly nad ním, ale nad sebou a svými dětmi. Aby plakaly nad lidstvem, které se takto strašně provinilo.

   No a nakonec všechny výše uvedené skutečnosti potvrzuje osud samotného židovského národa. Židovský národ stál totiž ve své době Světlu nejblíže, a proto se do něj narodil Syn Světla. Židovský národ byl svou duchovní zralostí Bohu nejblíže, a proto se do něj narodil Syn Boží. Židovský národ představoval v tehdejší době vrchol duchovní zralosti na zemi, čímž se stal povolaným ze všech národů a z celého lidstva.

   A proto právě židy, jako duchovní zástupce celého lidstva, můžeme v užším slova smyslu vnímat, jako zmíněné vinaře z podobenství. Jako nevěrné vinaře, kteří se zachovali tak, jak se zachovali, a kteří byli ve smyslu závěrečných slov podobenství také reálně zahubeni jako národ. Krátce po Kristově smrti totiž přestali jako národ s vlastním územím existovat. Byli rozehnáni do celého světa a nekonečně pronásledováni.

   A přesně to, co se stalo židům za jejich nevěru, může v určitém časovém odstupu očekávat celé lidstvo. Proto vzkázal Kristus všem budoucím generacím, aby plakali nad sebou a svými dětmi.

   Ale toto všechno je hrozivější o to víc, že ty děti, čili budoucí generace, udělaly z vraždy Syna Stvořitele akt spásy. Udělaly z ní oběť za hříchy lidstva, jejímž prostřednictvím byl náš svět spasen. A tak si křesťanství hoví v přesvědčení jisté spásy a učí tomu také své děti, zatímco nad jejich hlavami visí meč Boží Spravedlnosti, připravený k úderu.

   Lidstvo však mohlo zůstat tohoto úderu ušetřeno, kdyby správně pochopilo všechno, co se stalo v souvislosti se smrtí Ježíše Krista. Kdyby pochopilo a přiznalo si svou vinu. Kdyby se snažilo kráčet cestou ke spáse, ke které lze dospět jedině prostřednictvím života, žitého v souladu s učením Ježíše Krista.

   Kdo však vidí podstatu spásy v něčem jiném, kdo ji vidí ve vraždě Ježíše Krista jako v oběti za naše hříchy, ten ať už nyní začne plakat nad sebou a nad osudem celého lidstva.