Zločin pronájmu!

   Kdo má odvahu, může si hned na začátku udělat krátký, ale tvrdě pravdivý test kvality vlastní osobnosti. Představte si tedy, že jste majitelem více bytů, nebo nemovitostí na lukrativním místě.

   S jakým vnitřním postojem byste je pronajímali? Za A: S úmyslem co nejvíce vydělat? Za B: S úmyslem být za přiměřenou protihodnotu nápomocný těm, kteří nemovitost nevlastní, nebo nemají hotovost na vlastní byt? Pokud jste odpověděli A, jste v podstatě zloděj! Pokud jste odpověděli B, jste čestný člověk.

   Nedávno mi jedna jedenáctiletá dívka řekla, že její rodiče staví druhý dům, který budou pronajímat. Z jejích slov na mě zavanula ziskuchtivost. Celkem nedávno jsem se také dozvěděl, jak velké částky musí platit nájemci různých obchodů a obchůdků v jednom malém městečku.

   Reálná situace je taková, že ten, kdo vlastní byt, nebo jinou nemovitost si z toho, kdo si tyto prostory pronajímá, udělá svého osobního otroka. Tento otrok mu musí odevzdávat velkou míru vlastního zisku, který vyprodukuje, a majitel nemovitosti ho v podstatě zcela legálně, ale ve skutečnosti nekřesťansky okrádá.

   Nejen v tomto směru, ale celkově vládne ve společnosti princip, že pokud lidé něco mají, nebo něco vlastní, co jiní nemají a nevlastní, využívají zpravidla "šikovně" svou sílu, své přednosti a svou převahu na to, aby co nejvíce získali od lidí, kteří se momentálně vůči ním nacházejí v ekonomicky nevýhodnější pozici a jsou na nich určitým způsobem závislí.

   Kdo tedy něco má, chce mít ještě více, a to na úkor toho, kdo má méně. Tak se bohatí stávají ještě bohatší a chudí ještě chudší. Namísto vzájemné pomoci jedněch druhým vládne naopak všude snaha "šikovně" využívat slabiny jiných ve svůj osobní prospěch a profitovat z nich. Ve skutečnosti jde o podlost a zlodějství nejhrubšího zrna.

   A žel, ani tam, kde by člověk oprávněně očekával příklad pomáhající lásky k bližním, a sice v církvích, ani tam se ho nedočká. Ceny pronájmů prostor, patřících církvím jsou stejně lichvářské, jako kdekoliv jinde. Stejně rychle se v nich střídají různí majitelé obchodů a obchůdků, protože takový vysoký nájem nejsou schopni platit dlouhodobě.

   V této souvislosti mi jaksi samovolně vyvstává scéna z filmu o Janu Husovi, který odcházel hájit své, vysokým stavům nepohodlné učení do Kostnice. Cestou se zastavil na faře u faráře, loajálního s jeho naukou. Ten mu dal jíst a poskytl nocleh. Postupně se však na faru začali shromažďovat také sedláci z tamní vesnice, kteří neuposlechli výstrahu své vysoké církevní vrchnosti, aby se tomuto člověku vyhnuli, protože je to ďábel.

   Jan Hus se s nimi pustil do řeči a zeptal se jich, pod jakou vrchností slouží? Zda pod světskou, nebo pod církevní? "Pod církevní" - odpověděli oni. A Hus na to s jistou dávkou ironie: "No tak to je vám pak opravdu světa žít. Vždyť církevní vrchnost se bezpochyby jako první sama řídí zákonem lásky k bližnímu, takže když mají plné sýpky oni, máte je také vy, a když jsou oni sytí a zaopatření, jste sytí a zaopatření také vy."

   Sedláci se po těchto slovech semkli blíže kolem něj a spustili příval stesků a stížností na to, jak uboze a bídně jsou nuceni živořit pod církevní vrchností.

   Kolik se na tom změnilo po několika staletích? Ne až tak mnoho, protože církve vykořisťují jiné úplně stejně, jako všichni ostatní kolem.

   Vstříc všem chamtivcům a zlodějům, ať již z řad ateistů a materialistů, nebo z řad církví však zní požadavek: Nepokradeš! Tento požadavek nám byla dán Stvořitelem, a to ve smyslu úcty a sounáležitosti s našimi bližními.

   Tento požadavek nelze obejít pokryteckými a vypočítavými lidskými zákony, které jsou úmyslně stavěny tak, aby takzvaným "chytrým lidem" dovolovaly beztrestně a pod pláštíkem legálnosti okrádat jiné. A i když z hlediska pokřivených lidských názorů se něco takového považuje za zcela normální, legální a odpovídající zákonitostem takzvaného volného trhu, ve skutečnosti to není nic jiného, než zlodějství, příčící se pravému významu přikázání - Nepokradeš.

   Je vrcholně naivní domnívat se, že Vůli Páně lze oklamat podobnými rozumovými vytáčky. Shora, ze Světla je totiž vždy vnímána podstata věci a ne lidské rozumové snahy tuto podstatu obejít, oklamat, nebo překroutit v pravý opak.

   A kdyby nakonec všichni ti, kteří se různými způsoby proviňují vůči přikázání Nepokradeš věděli, jaké mimořádně nepříznivé, ba až tragické osobní důsledky jim z toho vyplynou, velmi rychle by od podobného konání upustili, protože žádné bohatství světa by jim za to nestálo.

   Své bližní však klidně a v iluzi zdánlivé beztrestnosti okrádají nadále, protože ve své hmotné omezenosti netuší absolutně nic o velké Spravedlnosti Páně, které nemůže nikdo a nikdy uniknout. Boží mlýny melou totiž pomalu, ale jistě! Se železnou Spravedlností přece jen nakonec rozdrtí a na prach rozemelou všechnu tu zlodějskou havěť, která svou bezednou a nenasytnou chamtivostí dosud zamořovala celé stvoření a okrádala jiné. Dávejme si velký pozor, abychom se nakonec také my samotní neocitli mezi nimi.