Zákony Nejvyššího! Co to vlastně ve skutečnosti je?

Otázka: Které zákony jsou vlastně Zákony Páně? Zákony Nejvyššího totiž nemohou pocházet od lidí, ale pouze od toho, co zvykneme nazývat přírodou.

Podotýkám, že ani dodržováním Desatera přikázání by se svět nezměnil k lepšímu, neboť ony jsou pouze Mojžíšem vyslovené zákony, a ne Zákony Páně. Ne Zákony přírody.

Odpověď: Máte skutečně velkou pravdu v tom, že Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

Ve skutečnosti tedy opravdu existují dokonale fungující a samočinně pracující Zákony, které musí člověk znát a podřídit se jim, pokud chce být šťastný a žít v míru a v souladu s univerzem, jehož je součástí. Jsou to Zákony, jejichž účinkům je podrobeno absolutně všechno existující, a tudíž nejen naše tělo a hmotný svět, ale také naše cítění a myšlení. Jsou to Zákony věčné, protože pokud se jednoho dne zhroutí celý tento vesmír a za mnoho bilionů let povstane jiný, budou v něm fungovat přesně tytéž neměnné, dokonalé a univerzální Zákony.

A protože všechno velké je ve skutečnosti jednoduché, také fungování celého univerza stojí na vzájemném spolupůsobení tří nejdůležitějších základních Zákonů. A to Zákona zpětného účinku, Zákona stejnorodosti a Zákona tíže.

Ve stručnosti k působení každého z nich:

Zákon zpětného účinku je známým fyzikálním zákonem akce a reakce, který se v duševní oblasti projevuje principem – co kdo zaseje, to také sklidí.

Zákon stejnorodosti působí tak, že pouze stejné může být přitahováno ke stejnému.

No a podle Zákona tíže musí všechno těžké klesat dolů a vše lehké zase stoupat nahoru.

Toto jsou tedy tři základní Zákony, o které se opírá chod celého univerza. Nejsou dílem lidí, ale dílem Stvořitele.

A teď pozor! Velcí zvěstovatelé všech dob, kteří hovořili o nezbytnosti života podle Zákonů Páně, říkali ve skutečnosti vždy právě o účincích těchto tří základních Zákonitostí, které jsme zmínili výše. Objasňovali je však formou, přizpůsobenou běžnému a každodennímu životu člověka té které doby.

Ani Desatero přikázání není v tomto směru žádnou výjimkou. Jsou to Zákony univerzální, Zákony Páně, jenom modifikované na fungování každodenních vztahů v lidském společenství.

Mojžíšovy Zákony nejsou tedy v žádném případě Zákony lidskými! Na důkaz tohoto tvrzení si ukažme princip, jehož prostřednictvím jsou jednotlivá přikázání Desatera propojeny se třemi základními pilíři, na kterých stojí fungování celého univerza. A sice, se Zákonem zpětného účinku, se Zákonem stejnorodosti a se Zákonem tíže.

První přikázání zní: „Já jsem Hospodin tvůj Pán, nebudeš mít nikoho jiného, komu by ses klaněl“, což znamená, že Stvořitel a úcta k němu mají stát v našem životě na prvním místě, a musí být pro nás tou nejvyšší hodnotou nad všemi hodnotami.

A jelikož Stvořitel, jakož východisko všeho také stojí skutečně a reálně nade vším, a je tím Nejvyšším, co vůbec existuje, bude člověk, který k němu usiluje nevyhnutelně stoupat vzhůru. A to právě prostřednictvím Zákona tíže, na základě kterého všechno dobré, čisté, vznešené a ušlechtilé, o co člověk usiluje, jej pozvedá vzhůru.

Uctíváním Stvořitele a všech vysokých hodnot s ním spojených, jako jsou čistota, láska a spravedlnost se bude člověk zároveň také na základě Zákona přitažlivosti stejnorodého stále více přibližovat ke svému Pánu, což bude mít za následek jeho vzestup nejen duchovní, ale i hmotný.

A takováto spojitost tří základních Zákonů stvoření vládne také mezi všemi ostatními přikázáními Desatera. Kdo si dá trochu námahy, určitě ji najde.

Kromě Mojžíše bude však dobré zmínit také Ježíše. Ten dokázal geniálně shrnout celý Starý a Nový zákon do jediné věty: „Miluj svého Páně celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou, a svého bližního jako sebe sama“.

V této zásadní větě nemluvil Kristus o ničem jiném, než o neustálé zmiňovaných, třech základních Zákonech ve stvoření.

V první části věty mluví o lásce ke Stvořiteli a tedy o účincích Zákona stejnorodosti v součinnosti se Zákonem tíže, které člověka pozvednou vzhůru, jak jsme si to již vysvětlili. Ve druhé části věty hovoří o působení Zákona zpětného účinku, který lze definovat slovy: Co kdo zaseje, to také bezpodmínečně sklidí!

Jakým způsobem budeme tedy jednat s jinými lidmi, tak se nakonec povodí také nám samotným. Neboť jaká byla akce, taková bude reakce. Co jsme si zaseli, to si také sklidíme.

Kdo tedy zná jednoduché Zákony Páně a naučí se je respektovat ve svém životě, ten bude jejich účinky nesený vzhůru. Nahoru ke Světlu, štěstí, radosti a míru.

Kdo je však nezná, nechce znát a bude jednat proti nim, ten bude jejich účinky bolestivě zraňován, hoblován a zatlačován dolů. A nakonec, pokud se nebude chtít, nebo nedokáže změnit také definitivně zničen, protože se svým životem a myšlením trvale stavěl proti dokonalým Zákonům Stvořitele.