Stvořitel a jeho dílo jsou dokonalé! Proč tu tedy máme nedokonalost?

   Jsem rád, když mé články čtou lidé, kteří nad nimi uvažují a snaží se mi vytknout případné nelogičnosti a nesrovnalosti, které v nich, podle jejich názoru jsou.

   Uvádím výňatek z reakce jednoho čtenáře. V něm se mě snaží usvědčit z nelogičnosti a rozporuplnosti. Reakce se týká mého předchozího článku s názvem: Neposkvrněné početí Ježíše Krista. Cituji:

   Autor píše: "Stvořitel je dokonalý a dokonalé je i vše, co vytvořil." Z této věty vyplývá, že i člověk musí být dokonalý (neboť nedokonalý může být člověk pouze tehdy, pokud by nebyl vytvořen dokonalým Stvořitelem).

   Autor píše: "ve stvoření nemůže dojít k ději, nebo k činu, který by nějakým způsobem vybočoval z rámce působení Zákonů stvoření" a zároveň autor mluví o "bídě, utrpení a zlu na zemi." Z toho vyplývá, že bída, utrpení a zlo bylo naplánováno Stvořitelem a jeho dokonalým stvořením ...

   Podobně autor mluví o "fatální nevědomosti a neznalosti", které tedy také musí být plánem Stvořitele.

   Autorovi slova "všechno lidské dílo je kusé a nedokonalé" vedou:

a) k rozporu s tím, že člověk by měl být dokonalý, protože Stvořitel tvoří pouze dokonalé věci

b) k závěru, že to byl plán Stvořitele

   Tolik tedy námitky. Ve skutečnosti však v mých slovech žádného rozporu a žádné nelogičnosti není, co se nyní pokusím vysvětlit.

   Stvořitel je dokonalý a dokonalé je vše, co vytvořil. To je absolutní Pravda! Stvořitel stvořil dokonale fungující stvoření, jehož součástí je také člověk. Ve vyšších úrovních stvoření, kde se všechny bytosti tam žijící řídí pouze Vůlí Páně, to znamená poznáním a respektováním dokonalých Zákonů stvoření, v těchto úrovních vládne všude pouze štěstí, radost a mír.

   Pozemský člověk dostal od Stvořitele, kromě jiných, dva velké dary, o kterých se je potřeba zvláště zmínit právě v souvislosti s naší problematikou. Prvním z nich je dar svobodné vůle - dar svobodného rozhodování se. Druhým darem je hluboko uvnitř každého člověka ukrytý předpoklad a schopnost stát se dokonalým.

   Člověk má tedy schopnost a všechny předpoklady stát se dokonalým, ale zároveň také svobodnou vůli, na jejímž základě se může dobrovolně rozhodnout, zda bude k dokonalosti ve svém životě opravdu směřovat. No a právě existence svobodné vůle je klíčem k pochopení toho, proč se v dokonalém stvoření Páně nachází nedokonalost, bída a utrpení.

   Lidé mají totiž dvě možnosti: Buď se ze své svobodné vůle rozhodnou kráčet k plné realizaci Stvořitelem jim darované schopnosti stát se dokonalými, což znamená, že se budou snažit poznávat jeho dokonalé Zákony a zároveň také žít v souladu s nimi. A to jim musí přinést štěstí, klid a mír přesně tak, jak je tomu ve vyšších úrovních stvoření.

   Nebo, využitím práva své svobodné vůle, se svobodně rozhodnou hledat štěstí jinými cestami, než těmi, které jim ukazuje Vůle Páně. Rozhodnou se kráčet životem tak, jak oni sami chtějí a jak oni sami považují za vhodné a dobré. Je to cesta vlastního chtění, která nebere ohled na dokonalé Zákony stvoření. Kdo se jí rozhodl jít, toho nezajímá jejich poznání, ani přizpůsobení vlastního života jejich dokonalému působení.

   Člověk má ve své svobodné vůli na takovéto rozhodnutí právo, avšak v každém případě je to pro něj rozhodnutí zhoubné. Svým nerespektováním Vůle Páně, svým přesvědčením, že on sám to ví lépe, zasévá kolem sebe pouze nedokonalost, nemoci, bídu a utrpení. Nedokonalost, nemoci, bídu a utrpení, za existenci nichž nelze v žádném případě vinit Stvořitele, ale jen a jen člověka, který tak činí ze své vlastní svobodné vůle.

   Stvořitel je dokonalý a dokonalé je vše, co vytvořil! Nedokonalost a zlo vnesl do stvoření pouze člověk, a to zneužitím své svobodné vůle a svou snahou vědět všechno lépe.

   Avšak člověk, který se rozhodl jít takovýmto nesprávným směrem, je částí stvoření, a tedy on sám, všechna jeho rozhodnutí a všechny jeho činy zůstávají podrobeny působení Zákonů stvoření. A ty mu v spravedlivém zpětném účinku vrátí přesně to, co ve své svévoli, neznalosti a nerespektování těchto Zákonů zaséval. Na sobě samém musí potom prožívat nemoci, bídu, utrpení, nespokojenost, vnitřní nenaplnění a mnoho, mnoho jiného, čím je bolestivě zraňován a hoblován, dokud hluboko v sobě neprožije a nepozná životní nutnost přizpůsobení se dokonalým Zákonům Nejvyššího.

   Pokud to však nebude schopen, ani ochoten nikdy udělat, nakonec ho zvratné působení těchto dokonale působících Zákonů zničí. Zničí a vymaže ze stvoření jako škůdce, který v sobě nenašel ochotu zrealizovat, Stvořitelem do něj vložen, osobní předpoklad k dosažení lidské dokonalosti.

   Kristus, Syn Nejvyššího, nám přišel svým učením ukázat, jaká je Vůle Páně ve stvoření. Jeho učení ukazuje způsob, jak cítit, mluvit, myslet a jednat tak, abychom jednali v souladu s touto Vůlí, a abychom se tímto jediným možným způsobem stali šťastní a lidsky dokonalí.

    K realizaci naší osobní, lidské dokonalosti, máme však vymezeny pouze určité časové období, jehož konec se velmi rychle blíží. Po překročení této časové hranice se celé stvoření stane absolutně dokonalým, protože všechno, co zneužívalo svou svobodnou vůli a dobrovolně odmítalo směřovat k dokonalosti, bude ze stvoření vypuzeno. Stane se tak proto, aby konečně úplně všude ve stvoření zavládl mír, spokojenost, štěstí a dokonalost.