Odvrácená tvář technického pokroku

   Dnešní lidé jsou většinou hrdí na současný, výrazný pokrok vědy a techniky, který nám umožňuje žít na velmi vysoké životní úrovni.

   Doposud nebývalý, vědecký a technický rozvoj však negativně poznamenal vnitřní život těch, kteří pracují v zmíněné oblasti. Stali se z nich totiž lidé přehnaně hrdí, ba až pyšní na svůj vlastní rozum a jeho možnosti. Nabyli totiž přesvědčení, že již dokáží zvládnout a vyřešit téměř všechny problémy světa, aniž by se snad ještě bylo třeba zabývat nějakými "pohádkami" o duchovním rozměru bytí. Něco podobného odsouvají se shovívavým úsměvem do oblasti neškodného náboženského folklóru, který nemá pro každodenní život, a natož pro vědu a techniku, absolutně žádný praktický význam.

   Většina současné vědy a techniky je tedy jen výplodem rozumu, bez účasti ducha. Takoví jsou i lidé, pohybující se kolem ní - rozumoví a bez ducha. Lidé, kteří svým jednostranným rozumovým úsilím, vybičovanými až do krajnosti, z hmoty namáhavě vytrhávají poznání o její zákonitostech, a jsou na to patřičně hrdí.

   Avšak bez zohlednění duchovního rozměru bytí, jen a jen čistě rozumovým úsilím vydobyté poznatky, zůstanou právě pro tuto jejich omezenost vždy jen poznatky toho nejnižšího druhu. Právě proto má většina všeho, co lidé vymysleli a používají, mnohé vedlejší negativní účinky, ať už na člověka samotného, nebo na celou okolní přírodu. Škodlivé účinky, o kterých se ví a mlčí, nebo o kterých se ještě dosud, v celé jejich dalekosáhlosti, vůbec nic neví.

   Zdraví lidí i přírodě škodí průmyslová výroba a zvlášť chemická, škodlivá je jaderná energie i výfukové zplodiny motorových vozidel, škodlivé je používání pesticidů a herbicidů v zemědělství i chemické konzervování potravin, škodlivá je mobilní technika a síť vysílačů mobilních operátorů, rozmístěných na střechách obytných domů, škodlivé je mikrovlnné záření, používané v domácnostech, a tak dále a tak dále. Nesmírně velké procento z toho, co člověk vyrábí a vytváří  je více nebo méně špatné a škodlivé. To co je kvalitní, dobré a zdravé, toho je v dnešní době opravdu pouze minimum. Takovýto způsob pokroku naší civilizace je proto z hlediska lidského zdraví, a vůbec existence planety Země, neudržitelný.

   A přece jsou lidé v pýše a zaslepenosti svého rozumu hrdí na vše, čeho dosáhli, považujíce to za něco mimořádně velkého. Avšak z hlediska skutečného průniku do poznání tajemství stvoření je toho tak nesmírně málo, že lidí dneška lze s klidným svědomím nazvat hloupými. Hloupými, domýšlivými a pyšnými škůdci, jejichž činy nejednou hraničí až se zločinem.

   Dá se říci, že doslova až se zločinem na celém lidstvu, jak se to například děje při některých pokusech v obrovském urychlovači částic LHC, vybudovaném na hranicích Švýcarska a Francie. V pyšné omezenosti rozumu, a přitom až tragické nevědomosti o možných důsledcích, se chtějí současní, takzvaní špičkoví vědci, zahrávat s jim vůbec neznámými silami a energiemi, což bude mít, v následné zpětné reakci, nesmírně negativní účinky na celou naši planetu. Tyto negativní účinky se samozřejmě neprojeví ihned a bezprostředně, ale projeví se zcela určitě.  Počínání dnešních vědců se v jejich nevědomosti o možných důsledcích podobá čtyřletým dětem, hrajícím se v seníku se zápalkami.

 Skutečné, pravé Poznání totiž nemůže být z hmoty vydobyto rozumem. Pravé poznání, pronikající až k těm nejjemnějším hmotným částečkám, Poznání, hmotu přesahující a sahající až k nedozírným výšinám, ze kterých se tají dech, takové Poznání lze pouze přijmout. K tomu je ale zapotřebí pokora, pramenící z vědomí lidské malosti, a žel, podobnou pokoru bychom u dnešních vědců a techniků asi marně hledali.

   Přitom však zmiňované Poznání na této planetě existuje! Stačilo by ho jen v pokoře přijmout za základ a východisko pro další bádání a zkoumání, a lidstvu by se postupně ukázaly nové, nevídané cesty, možnosti a výhledy pro další pokrok.

   Skutečný vzestup civilizace na planetě Zemi není totiž odvislý od vyspělosti vědy a techniky, jak se dnes domníváme. Opravdový vzestup závisí na morálně - etickém pozvednutí společnosti. Závisí od poznání Pravdy o stvoření a o jeho zákonitostech. Závisí od úcty a pokory k Tvůrci univerza, a od úsilí o znovuobnovení spojení s přírodními bytostmi, činnými ve stvoření.

   Snad bude mnohých zajímat, kdo jsou to ty zmíněné, přírodní bytosti? Věděly o nich již dávné civilizace, které ještě nebyly tak fatálně odtrženy od přírody. To pouze dnešní člověk si myslí, že rostliny rostou samy od sebe, že vítr fouká zcela náhodně, že déšť prší, řeky tečou, sníh padá a zem se chvěje samočinně. Není to tak! Vše je dokonale řízeno právě zmíněnými přírodními bytostmi, spravujícími celý hmotný svět. Můžeme je klidně nazvat jakousi skrytou inteligencí přírody.

   Dávné zmínky o vílách, rusalkách, vodnících, gnomech, obrech a podobně, nejsou a nikdy ani nebyli pouze výplodem fantazie. Jsou to docela reálné bytosti, které mohli vnímat, a ještě i dnes vnímají lidé spojení s přírodou. Prostřednictvím vědomé spolupráce s těmito bytostmi, spravujícími lesy, hory, půdu, vzduch, vody a celou přírodu, právě prostřednictvím nich by mohly být lidem zprostředkovány nové způsoby hospodaření. Mohly by jim být ukázány nové možnosti i energie, které by odsunuly dnešní éru ropy, elektřiny a štěpení atomu do zapomnění, jako něco barbarského.

   Jak už ale bylo řečeno, k tomu je zapotřebí především hluboká úcta a pokora člověka ke svému Stvořiteli, snaha o dokonalé poznání Jeho Vůle a o život podle ní, no a nakonec zmíněná, vědoma spolupráce s přírodními bytostmi, které všechny tyto přednosti, na rozdíl od nás lidí mají, a jsou proto vskutku příkladnými a věrnými služebníky Páně.

   Žel, pokud ale zmíněné skutečnosti lidé nebudou akceptovat dobrovolně, a to dnešním vědcům a technikům, ale i celé naší "civilizaci" právě domýšlivost ve vlastní rozum téměř plně znemožňuje, budeme před nutnost jejich pochopení postavení nedobrovolně, prostřednictvím zhroucení současného systému věcí, který jsme tak namáhavě po celá staletí budovali. Způsobí ho něco, podobné současné  koronavirové krizi, co bude usměrňováno právě rukama bytostných, jednajících ve Vůli Stvořitele. Lidé se budou muset nakonec přece jen zbavit své domýšlivosti a pýchy na vlastní rozum, a naučit se konečně pokoře, prostotě a přirozenosti.

   Budou se muset naučit přirozenosti, znamenající soulad s přírodou, s celým stvořením a jeho Zákony, a tedy také s přírodními bytostmi, které nám v tomto mohou být opravdu příkladem. Jedině prostřednictvím takovéto přirozenosti přestane člověk konečně škodit sám sobě i svému okolí, a stane se harmonickým článkem ve stvoření, jakým měl být vždy. Ze všech sil bychom se proto měli všichni vynasnažit, dokud je relativně ještě čas, aby lekce, která nás to má naučit, nebyla až příliš tvrdá.