O hledání Pravdy

   Povrchnost v uchopování Pravdy a z ní vyplývající servírování polopravd můžeme vidět všude kolem nás. Ať již v médiích, v kultuře, nebo také ve zdravotnictví, školství, politice, hospodářství, v postojích k přírodě a jinde.

Představme si dva lidi rozdílných temperamentů, z nichž každý se rozhodl vykopat studnu. Jeden byl trpělivý a druhý netrpělivý. Trpělivý člověk si našel vhodné místo a začal. Dostal se do hloubky dvou, deseti i dvaceti metrů. Byla to dlouhá, těžká a namáhavá práce, na jejímž konci se však přece jenom díky svému úsilí a trpělivosti dopracoval k cíli – k vodě.

Druhý člověk byl člověk netrpělivý. Také on si vyhlédl vhodné místo a pustil se do práce. Když se však dostal do určité hloubky a vodu nenašel, řekl si, že raději přece jen zkusí jiné, vhodnější místo, kde se nebude muset až tolik namáhat a na vodu narazí blízko pod povrchem.

A tak se tedy pustil do práce na novém místě. Ale ani zde se úspěch nedostavil tak brzy, a proto všeho opět zanechal a štěstí hledal jinde.

Vyčerpaný žízní, avšak hnán klamnou iluzí rychlého úspěchu a co nejmenší námahy ještě dosud marně překopává krajinu, aby nakonec zcela vyprahlý bídně zahynul.

Ale zcela stejným způsobem, jakým trpí náš organismus bez vody, musí nevyhnutelně strádat a trpět i duch bez poznání skutečné Pravdy o životě, tedy bez vnitřního vypořádání se se základními otázkami lidského bytí „Kdo jsem? Jaký má vlastně smysl můj život? Odkud přicházím a kam jdu?“

V souvislosti s těmito hlubokými a vážnými otázkami můžeme všechny lidi rozdělit do třech základních kategorií. Do první patří ti, které podobné věci vůbec nezajímají a o jejich objasnění vůbec nestojí. Takové bytosti si však, žel, ani nezaslouží pojmenování „člověk“, protože svým postojem a tomuto postoji přiměřenými „životními hodnotami“ mají mnohem blíže k nevědomému bytí zvířat.

Do druhé kategorie patří lidé, kteří naopak touží po pochopení Pravdy o životě podobně, jako touží žíznivý po doušku vody v našem příběhu. Hluboko ve svém nitru totiž cítí, že pouze jejím nalezením a pochopením se mohou stát skutečně plnohodnotnými, aby potom vědomě, radostně a v plném přesvědčení kráčeli vstříc naplnění smyslu vlastního bytí na Zemi.

Takoví lidé se podobají onomu trpělivému člověku, ochotnému vynaložit jakoukoliv námahu na to, aby se prokopal k osvěžujícímu prameni čisté vody. Svojí uvědomělou a neúnavnou snahou po Pravdě spřádají nitky vlastního osudu tak, že jednoho dne se s ní musí na Zemi setkat a okusit její oblažující svěžest.

Neboť vzdor všem současným zmatkům Pravda na Zemi je. Nebude však za nikým nošena, ani nikomu nabízena. Člověk sám svým vlastním vážným úsilím musí jednou dokázat, že je jí hoden. Že je hoden Pravdy, osvětlující všechny doposud nezodpovězené tajemství lidského bytí, Pravdy, ukazující správnou cestu ke šťastnému a plnohodnotnému životu člověka na Zemi.

Do třetí, nejpočetnější kategorie patří naprostá většina lidí současné doby. Můžeme je přirovnat ke zmiňovanému netrpělivému člověku, kopajícímu studnu. Tito lidé sice mají v sobě jistou míru touhy po Pravdě, ale k jejímu získání se snaží volit ty nejpohodlnější cesty. Z pohodlnosti či povrchnosti vytrvale usilují vyhýbat se zvýšené námaze, kterou by jim snad mohla způsobit nutnost vypořádání se se základními otázkami o smyslu vlastního bytí, a svojí podvědomou niternou touhu po získání Pravdy nahrazují pohodlnými a nenáročnými polopravdami.

Také v této oblasti jde v podstatě o princip nabídky a poptávky. Všude kolem totiž převládá jenom poptávka po nenáročných, povrchních, plytkých a malých pravdách. Vždyť člověk je nakonec přece jen natolik vytížen v zaměstnání, že si po práci potřebuje hlavně odpočinout, a ne se ještě namáhat zkoumáním, jaký má vlastně jeho život smysl.

Protože tedy není snahy dostat se věcem až na kořen, zůstává se jenom na povrchu. Máme sice množství informací, jimiž jsme prostřednictvím médií a moderních technologií přímo zavaleni, avšak nevíme jediné a nejpodstatnější – jaký to všechno má vlastně smysl.

Tuto povrchnost v uchopování Pravdy a z ní vyplývající vědomé servírování polopravd můžeme vidět všude kolem nás v hojné míře. Ať již v médiích, v kultuře, anebo stejně i ve zdravotnictví, školství, politice, hospodářství, v postojích k přírodě, anebo v mezilidských vztazích.

Líným masám, neprojevujícím ochotu vydobýt si Pravdu i za cenu určité námahy, jsou velmi pohotově a ochotně servírovány plytké, nenáročné a povrchní polopravdy, které umí lidi klamně na kratší či delší dobu uspokojit, ale které se vždy nakonec ukáží jako nedostatečné a bez pravé schopnosti uhasit onu palčivou niternou žízeň po živé vodě.

A tak tisíce lidí, věrných duchu doby, investují své celoživotní úsilí do své práce, kariéry, profesionálního vzestupu, do získání moci, vlivu, majetku, a jiní opět do své rodiny, dětí, přátel či partnerů. Avšak to, co je může uspokojovat celá léta, se přece jen v určité chvíli ukáže být vnitřně prázdné. Tím rozhodujícím okamžikem, který bezohledně, tvrdě a nekompromisně prověří stálost všech našich celoživotních hodnot, je osudový moment osobní konfrontace s ukončením hmotné existence.

Až tedy nadejde chvíle, které se dosud ještě nikdo nevyhnul, a náš život dospěje ke svému konci, v očekávání neodvratného kroku do neznáma se pojednou jako domeček z karet rozsypou všechny naše malé pravdy, jichž jsme se snad snažili ještě do poslední chvíle držet. Najednou nesmírně bolestně poznáme, že jsme celý svůj život promarnili, protože jenom poznání skutečné Pravdy jej mohlo naplnit skutečným smyslem. Jenom tímto poznáním bychom totiž mohli nalézt správný vztah k práci, k rodině, k partnerovi, k lidem i ke všemu, co život přináší. Jedině skutečné poznání Pravdy o životě může náš život také skutečně naplnit. Bez něj ale zůstaneme stát na konci naší cesty s prázdnýma rukama a s vědomím, že jsme všechno promarnili chozením po bludných cestách.

Je tedy na nás, jak se svým životem naložíme. Zda v sobě probudíme neúnavnou touhu po nalezení živé vody, tedy Pravdy o životě, nebo zda se spokojíme s pohodlnými, plytkými a povrchními polopravdami, které jsou ve skutečnosti výsměchem lidské důstojnosti a člověka jenom ponižují. Záleží na nás, na naší hierarchii hodnot a na našem úsilí, zda se staneme lidmi, vědomými si své ceny a svého poslání ve Stvoření, nebo zda i nadále setrváme v trestuhodné nevědomosti.

Neboť Pravda na Zemi je! Byla lidem darována, aby jim ukázala cestu ze všech jimi vytvořených zmatků, jedinou cestu ke světlejší a krásnější budoucnosti. A jak již bylo řečeno, za nikým nebude chodit a nikomu se nebude vnucovat. Je zde, ale jenom pro vážné hledající! Jen těm, kteří projeví upřímné chtění a pravou touhu stát se skutečně člověkem, těm bude dopřáno napít se z této vody živé. Lhostejní, pohodlní a líní však budou muset zahynout žízní.